Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tobiho chyba

5. 4. 2009

 

,,Kdo to jako je?´´zeptal se naštvaný blonďatý muž s černým pláštěm a ukázal na stejně tak blonďatého chlapce v oranžové kombinéze, ležícího v bezvědomí na zemi. Podle povrchu a chladu podlahy se dalo snadno usoudit, že se jedná o nějaký chladný a vlhký sklep.

,,Nevím, našel jsem ho ležet v bezvědomí v lese,´´odpověděl druhý muž. Na sobě měl také ten podivný, černý plášť s červenými mraky a navíc měl ještě oranžovou masku, která mu zakrývala celý obličej. Vlastně ne celý. V okolí pravého oka měl vyřezanou díru. Nejspíš proto, aby mohl vidět.

Obrazek

,,A můžeš mi laskavě říct proč jsi ho přivedl sem, Tobi? Do našeho úkrytu?´´mračil se Deidara na svého nového parťáka, který byl tak trošku nemožný a nemotorný. Kdyby jen věděl, koho to Tobi přivedl. Poté by asi ihned změnil názor na svého dětinského týmového partnera.

,,Bylo mě ho trochu líto,tak jsem ho vzal s sebou,´´odpověděl zamaskovaný člen zabijácké organizace.Mrzutě sklopil hlavu a zkoumal svoje boty.Bylo na něm vidět,že z reakce Deidary je smutný.

,,Ty ses snad zbláznil ty jedna naivko.Taková chyba......měl si ho tam nechat.Co je ti vůbec do nějakýho usmrkance?´´rozčiloval se blonďatý mladík.Křičel jako pominutý a přitom se mračil na Tobiho,který neměl daleko k slzám.

,,Je...je mi to moc líto Deidaro-sama.Jen jsem nechtěl aby ten kluk umřel,´´zapípl Tobi skoro neslyšně.Bylo mu do breku a nejraději by si nafackoval.Proč toho kluka nezabil?Proč musel udělat takovou chybu?

,,Ty pitomče,já tě snad........´´svou výhružku odeslanou Tobimu však Deidara nedořekl.Vyrušil ho příchod další osoby.

,,Co se to tady sakra děje?´´zeptal se černovlasý mladík,který zrovna přišel do sklepa a naštvaně zíral ne své vyrušitele spánku.

 

Obrazek

,,Ten idiot,támhle udělal naprosto začátečnickou chybu.Podívej,přinesl sem nějakýho kluka.´´ukázal blonďák na ležící tělo před sebou.

Itachi upřel své černé oči na ležicí,bezvládné tělo a okmažitě s sebou škubl údivem.Jeho čelist poklesla o několik centimetrů a veškerá barva  z jeho bezchybné tváře okamžitě zmizela.Narozdíl od ostatních věděl kdo ten zraněný chlapec je.Věděl co ten chlapec v sobě má,poznával ho.Je to určitě on.

Obrazek

,,cože?co ten tady sakra dělá´´pomyslel si Itachi a s pootevřenou pusou dál sledoval Naruta,který teď ležel v bezvědomí v Akatsuky skrýši.Na místě,kde má své nejhorší nepřátele.Na místě,kde ho chtějí zabít.

Deidara si okamžitě všiml Uchihovi překvapené reakce.

,,Ty ho znáš?kdo to je?´´zeptal se a očima zkoumavě vzhlédl do Itachiho překvapené tváře.Ten se okamžitě vzpamatoval.Zavřel svoji pusu a očima pohlédl do těch Deidary.

,,Cože?Jasně,že ho znám.Ale,když jim to teď řeknu tak ho zabijí.Zabijí a já už ho nikdy neuvidim.´´

,,Ne,neznám.Nikdy v životě jsem toho skrčka neviděl.´´

,,Co to proboha dělám?Proč ho chráním?Kdybych jim teď narovinu řekl,že je to Kyuubi bylo by po problémech a já bych se za ním nemusel pořád honit.....ale....ale já nechchi aby mu ublížili......sakra...´´

,,Kde jsi ho vůbec našel?´´otočil se na smutného a skleslého Tobiho.Ten k němu vzhlédl.

,,V lese u údolí Vln.Zrovna jsem se vracel z mise víš.´´řekl a otočil se s prosíkem na Deidaru.

,,Prosím Deidaro-sama,já už to nikdy neudělám.Odpusťte mi mou nenapravitelnou chybu,´´prosil zamaskovaný ninja,díval se se psíma očima do těch Deidarových,div,že před ním neklečel na kolenou.

,,Panebože,kde jen ten Pein sebral takovýho trotla,´´pomyslels si Deidara o Tobim.Zvedl hlavu a zadíval se zkoumavě na Naruta.Docela dlouhou chvíli,kdy Tobi prosil a Uchiha byl zase zamyšlen do svých vlastních myšlenek si ho prohlížel od hlavy až k patě.Po chvíli se mu na tváři rozlil úchylný úsměv a Tobi by přísahal,že viděl jak se mu v jeho nezakrýtém oku zajiskřilo.

Obrazek

,,No tak když už je tady,tak si s ním aspoň užiju.Hmmm.....Je docela pěknej,´´prohlásil roztouženě a přešel k Narutovi.Předklonil se nad jeho tělem a mlsně si začal olizovat dolní rty.

,,Neboj se bude to příjemný....nebo tada alespoň pro mě jo´´uchechtl se a pohladil ho po zlatavých rozcuchaných vlasech.

 

 

 

 

Když se Itachi konečně vzpamatoval a uvědomil si co se právě Deidara chystá udělat,něco ho donutilo Deidaru zastavit.

Klidně i bojem,když to bude potřeba.Nedovolí aby někdo někdy Narutovi ublížil.Ale proč?Ptal se sám sebe.

,,Možná proto,že ses do něj zabouchl,ty idiote,´´odpovídalo mu jeho druhé já,o kterém do této chvíle vůbec nevěděl.

,,Ne,to teda ne,´´snažil se teorii svého milejšího já odvrátit.

,,Ale ano.Proč bys ho jinak pořád ve svém volném čase sledoval?hmm?´´

,,Newím........ale já ho nemiluju.Je to kluk!!!!A navíc je to nejlepší přítel mého bratra.A potom ho chce Akatsuki a já jsem jeden z  nich.Tohle by nebyl nejlepší nápad.´´

,,To sis měl ale uvědomit dřív,než si řekl,že ho neznáš.Tak co teda budeš dělat?Necháš Deidaru aby ho znásilnil?A ještě ke všemu se na to budeš dívat?´´

To už si ale začal Deidara svlékat kalhoty.Tobi ho jen zaujatě sledoval a začala se ho zmocňovat vlna žárlivosti.Vůbec nevnímal Itachiho,který se přiřítil k Deidarovi a ubalil mu pořádnou šlupku do obličeje.Blonďák se svalil na zem s úpěním bolesti a rukou přiloženou na tváři.

,,Deidaro-samá!!´´vykřikl Tobi,když se konečně vzpamatoval.Rychle bežel na pomoc svému parťákovi.

,,Stalo se vám něco?Bolí vás to?Nechcete to pofoukat?´´chrlil otázky podobného dětinského významu na Deidaru,který si mnul svou rukou tvář.

,,Auu,co to sakra děláš?´´vyštěkl vztekle na Itachiho.Nasupeně se postavil a s bleskami v očích se díval do Itachiho klidné tváře.

 

Obrazek

,,Co to děláš ty?Jestli Pein zjistí,že ten kluk je tady,oba dva vás zabije,Víš přece jaký jsou pravidla?´´pronesl Itachi a dal tak najevo Peinovo přísné pravidlo,ve kterém zakazuje všem aby nikoho do jejich úkrytu nevodily-nikdy.

Deidara si řekl,že to zní nějak logicky.Zamyslel se nad tím.Jeho výraz při přemýšlení byl opravdu komický a navíc,když si vzpoměl na Peinuv křik a jeho hnusnej,naštvanej ksicht musel se ušklíbnout.

,,Nojo.......asi máš pravdu.Škoda,byl by docela dobrá hračka.........Tobi zabij ho!´´nakázal svému největšímu obdivovateli.Ten jen kývl,na důkaz,že rozumí a na nějaké své lítosti nad oným chlapcem si ani nevzpoměl.

,,Počkej,´´zadržel ho Uchiha.Postavil se mu do cesty a stoupnul si před ležícího Naruta,který byl pořád v bezvědomí a o tom,co se děje okolo něho neměl vůbec páru.

,,Udělám to sám,´´prohlásil odhodlaně a neústupně.Dal tak jasně najevo své rozhodnutí.

Deidara se naštvaně ušklíbl ale nenamítal nic.Moc dobře věděl a znal Itachiho sílu.V mžiku,kdyby se snažil odporovat  by ho Itachi mohl zabít,a jeho skládanky z výbušnin by mu tady byly k ničemu.

,,Hmm.určitě si to sním chce rozdat sám.Hamoun jeden.Všechno musí vždycky vyžrat sám a já jen dostávám tyhle idioty jako je tenhle vedle mě.´´pomyslel si a podíval se na Tobiho.

,,Fajn,dělej si co chceš.Jdeme Tobi,´´nakázal a vydal se ráznými kroky ke dveřím,ze kterých následné vyšel do schodů,které byli snad nekonečně dlouhé.Tobi ho poslechl jako každý poslušný pejsek poslouchá svého pána.Kdoví co dělali potom,ale určitě to bylo něco příjemného.....aspoň pro Deidaru ano.

,,Uff..to bylo o fous,´´oddychl si Itachi,když se za Deidarou a Tobim zabouchly dveře.Otřel si hřbetem ruky své spocené čelo a otočil se směrem k bezvládnému tělu blonďáka.V duchu si říkal,jaké to je štěstí,že Pein pověřil právě jeho a Kisameho aby devítiocasého Jinchuriky našli,takže jeho pravou identitu znal jen on a jeho týmový partner.Nedovedl si vůbec představit co by s ním bylo,kdyby ho všichni Akatsuki znali a věděli,že je to jejich největší kořist a trofej.Nejspíš by ho už dávno zbavili devítiocasé lišky a Naruto by umřel.Naštěstí o něm věděl jen on a Kisame.

Itachi se naklonil nad Naruta a zkoumavě si ho začal prohlížet.Dříve než usoudil,že je zblízka ještě roztomilejší,než z dálky,musel se podívat jak rozsáhlá jsou jeho zranění.Vůbec nepomyslel,na to,že by ho vydal Peinovy nebo ještě hůř,že by ho zabil,jak před chvíli Deidarovi slíbil.

Na první pohled byly vidět jen modřiny a odřeniny,takže zkušený Itachi mohl poznat,že jsou to následky boje.To znamená,že Naruto s někým bojoval a prohrál.To se mu moc nepodobalo.O to víc bylo zarážející,že byl pořád v bezvědomí.Kromě podlitin a pár naraženin Narutovi nejspíš nic nebylo,a i kdyby měl nějaké zlomeniny,už by byl stejně dávno při vědomí.Tak přoč je pořád v bezvědomí?

,,Že by ho síla Kyuubiho tolik vyčerpala?´´pomyslel si a tím si tak zodpověděl na svou otázku.

,,Ach,Naruto......co mi to děláš?Proč na tebe nemohu zapomenout............zabít tě?Zabil jsem své rodiče,rodinu,přátelé,tak proč nemůžu zabít i tebe?...........Přoč jen mi to dělá takové potíže?´´

Tyhle otázky výřili Itachiho hlavou snad každou volnou chvíli.Vláčel je s sebou každý den od chvíle,kdy ho poprvé uviděl.Myslel na něj,na jeho blonďaté vlasy,modré oči,ve kterých se úplně ztrácel.Myslel na jeho ustavičný a veselý smích.Ten kluk se pořád jenom směje.

,,Panebože,tak kdy už si to konečně přiznáš?´´ozvalo se znovu,jeho otravné druhé já.

,,A co jako?A vůbec.......dej mi pokoj!´´Itachi se snažil své svědomí ignorovat,ale nějak mu to nešlo.

,,Nédám,nédám......´´vysmívalo se mu jeho svědomí.

Najednou se ze schodů ozvaly nějaké zvuky.Někdo šel do sklepa,kde právě on a Naruto zrovna pobívali.Aniž by na něco čekal,uvelebil si spícího Naruta do náruče,udělal ruční znamení a hned na to po  něm a Narutovi zbyl jen bílí kouř,který ve sklepě také moc dlouho nepobyl.Okamžitě se vypařil a než stačila osoba a ryba v jednom přijít-byl pryč.

Itachi nechtěl riskovat příchod dalších členů Akatsuki.Mohly by mu pokládat nepříjemné otázky ohledně toho neznámého kluka a buhví co by mu i udělali.Přece jen Itachi není nesmrtelný a všemocný už vůbec,a pochybuju,že by ho před všemi dokázal uchránit.Při nejhorším,by ho načapal Kisame,a to by bylo teprve rodeo.Pochyboval,že by si informaci,že devítiocasý kluk přebývá v jejich skrýši nachal pro sebe.Přece jen je Kisame největší drbna.....

V okamžiku se objevili v nějaké místnosti.Nebyla chladná ani temná jako předešlí sklep.Byl to normální pokoj,s bílými zdmi,stolem,průměrně velkou postelí,dřevěnou skříní,a dvěma židlemi.Byl to Itachiho pokoj,ve kterém trávil veškerý svůj volný čas,když zrovna neměl nějakou nesmyslnou misi,krerou mu Pein nakázal splnit.Nebyl nijak zvlášť barevný nebo vybavený,ale neútulný také nebyl.Prostě tohle Itachimu vyhovovalo a bohatě mu to stačilo.Ještě tak okno kdyby mu nechal Pein zabudovat,ale jelikož se nacházeli v jeskyni,šlo by to samozřejmě špatně.

Uchiha přešel k posteli a položil na ni blonďatého chlapce.Hned na to mu opatrně svlékl jeho špinavou,oranžovou mikinu a přehodil ji přes jednu z židlí.Poté následovalo i jeho černé tričko.Itachi to musel udělat.Musel se podívat jak na tom ten chlapec je.Jestli nemá nějaké zlomeniny nebo naražená žebra.Naneštěstí žádná taková zranění Naruto neměl,ani nevykazoval žádné známky bolesti.Ležel si jen tak v Itachiho posteli,v bezvědomí,do půl těla svlečený a Itachimu se tenhle pohled líbil.Kéž by tu Naruto jednou přebýval z vlastní vůle.......Itachi posmutěl.Uvědomoval si totiž fakt,že tohle přání se mu nikdy asi nesplní.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Dva nekonečně dlouhé dny,které se vlekly nehorázně pomalu,konečně uběhly.Itachimu se i nadále dařilo úspěšně svého hosta skrývat.V noci chudák vůbec nespal.Fakt,že mu postel zabírá někdo jiný mu nevadil.Spíš byl vzhůru proto,aby byl u toho kdyby se blonďák vzbudil.Určitě by byl v šoku,kdyby se dozvěděl kde a ským to právě je.

Jenže Naruto ani zdaleka nevypadal,že by se měl každou chvíli probrat.Právě naopak.Když si Itachi někam na chvíli odběhl,vrátil se do pokoje zklamaný.Blonďáček se totiž vůbec nepohnul.Ležel tam,kde ho před třemi dny položil.

Uchihovy se začaly hlavou honit černé myšlenky.Tři dny v bezvědomí-to bylo přece jen moc i na Naruta.A tak si začal uvědomovat,že Kyuubiho chakra v tom nejspíš nebude.Bude v tom něco víc.Kdyby aspoŇ věděl s kým to bojoval a kdo ho tak zřídil.

,,Kde že ho to Tobi našel?´´přemýšlel Uchiha.

,,V Údolí Vln,copak máš sklerozu?´´odpovědělo mu jeho čím dál otravnější já.

,,V údolí Vln?´´zarazil se.

,,Ale tam...tam se přece skrývá Orochimaru´´,uvědomil si a hned mu začínalo být jasné co nebo spíš koho tam Naruto hledal.

,,Takže přišel za Sasukem...Nejspíš chtěl aby se sním vrátil domů,ale ten.........Sasuke,ty jsi pěknej prevít.´´

Všechno začalo do sebe zapadat.Sasuke bojoval s Narutem a použil na něj pomocí svého sharinganu genjutsu.Proto je blonďáček stále v bezvědomí a nemůže se probudit.

,,Sakra.....proč mi to nedošlo dřív?´´nadával Itachi na svou osobu.Na nic víc už nečekal a rozhodl se Naruta od genjutsu osvobodit.Přeruší Sasukeho genjutsu svým vlastním sharinganem.Naruto se musí probudit co nejdřív.Celé ty tři dny nic nepil a ani nejedl.

Mezitím co Uchiha dělal nějaké ruční znamení,začal si dělat obrázek o svém mladším bratrovi.

,,Pošetilý,malý bratříčku......jak si jen mohl?Ten kluk tě má rád.Kéž by někdy cítil ke mě aspoŇ polovinu té lásky co cítí k tobě.´´

To už se ale Itachiho černé oči zbarvily do rudě červené.Naklonil se nad blonďatého chlapce a násilým mu nadzvedl ztěžklá víčka,která rázem odhalila blankytně modré oči.....

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

,,BUM...´´ozvala se hlasitá a tlumená rána.Chudák Itachi,který usnul na židly z ní zrovna spadl.Zrovna se mu dařilo usnout a teď tohle.

,,Sakra,´´zaklel,když na své hlavě ucítil ostrou bolest.Záda měl,z té tvrdé židle celé ztuhlé,a tak se nebylo čemu divit,že když vstával,syčel bolestí.

Ztěžka se protáhl a zkoumavě se zadíval na Narutovu uvolněnou tvář.Musel se pousmát.Blonďáček byl totiž nehorázně roztomilý a Itachi sváděl boj sám se sebou.Chtěl se ho dotknout.Aspoň na chvíli,ale něco v něm mu to zakazovalo.Zvlášť když se blonďákova víčka začala třepotat a jeho uvolněná tvář zmizela a nahradil jí zakřivený úšklebek.Naruto se začal probouzet.

Itachi okamžitě ztuhl.Zůstal stát jako opařený a jenom zíral na to,jak se Uzumakiho víčka začínají ztěžka a pomalu zvedat.

,,Kde..kde to?´´Naruto konečně otevřel oči dokořán a hned na to je spočinul na osobě,která stála vedle něj.Nejdřív se zarazil.Myslel si,že vidí Sasukeho.Když se však podíval pořádně,vylekal se.Tohle nebyl Sasuke.Sice to byl Uchiha,ale úplně jiný,než si Naruto přál.Slyšel o něm tolik špatných věcí.

,,Ale...ale to..,´´vykoktal ze sebe,vytřeštil oči a instinktivně se začal od osoby vzdalovat.Couval do zadu,daleko od Uchihy dokud nenarazil na tvrdou zeď.Itachi byl zklamaný.V Narutových očích se zračil strach.Velký strach......

,,Ty...ty jsi přece.....................nech mě být!!Nech mě na pokoji,slyšíš?!!!´´zaječel.V jeho hlase bylo slyšet zoufalství,strach a nenávist

,,Takže mě Akatsuki přece jen dostali?´´pomyslel si a chudák měl na krajíčku.Jen ztěžka si vybavoval události předešlých dnů.Jediné co si pamatoval byl Sasukeho ponižující smích.....

,,Nechci ti ublížit,´´řekl Itachi kldně s nadějí,že blonďáčka aspoň trochu uklidní.Naruto se zarazil.Nejen nad touhle větou ale taky na samotným Uchihou.Byl tolik podobný Sasukemu.Dokonce měl stejný kamenný výraz,jako Sasuke.Ale přece,přece jen byl úplně jiný......

Naruto sevřel v pěstích deku,kterou se celou dobu zakrýval.Jako kdyby ho nějaká obyčejná deka mohla uchránit před tou zrúdou,co Sasukemu zničila život.

,,Lžeš!!!Chcete Kyuubiho že jo?!!!´´zaječel znovu.Uchiha si znovu povzdychl.

,,Jestli budeš pořád takhle ječet,tak si pro tebe ostatní příjdou a devítiocasou lišku ti vážně vezmou,´´řekl a pomalými kroky se začal k rozrušenému Narutovi přibližovat.

Ten byl úplně vykolejený a zmatený.Vyděšeně se rozhlížel všude po pokoji a snažil se odhadnout,kde se to právě nachází.

,,Nepřibližuj se,rozumíš!!Nech mě bejt!Proč myslíš,že bych měl věřit takovýmu hajzlovi jako seš ty?Zničil si Sasukemu celý život!!!Vypadni ode mě!!!!!´´křičel znovu a zoufale.

Itachi byl sice na nadávky a urážky tohohle typu zvyklý,ale když je slyšel z Narutových úst,zabolelo ho u srdce.

,,Vypadni!Běž pryč.Vrať se zpátky do pekla kam ty i ti ostatní patříte!´´Naruta popadl úplně hysterický záchvat.Měl strach.Strach,který ho sužoval čím dál víc.Křičel jako pominutý a chrlil ze sebe nadávky,které putovaly na Itachiho účet.Vůbec si neudvědomoval co říka nebo jak nahlas mluví.Chtěl jen ze sebe dostat ten úděsný pocit strachu z vlastní smrti.Uchihovi,který ho bezeslovně pozoroval dával za vinu celý svůj spackaný život.Vinil ho za to,že ho lidé ve vesnici nenávidí,dokonce mu dával za vinu fakt,že ho Sakura nemiluje.Byl prostě jako smyslů zbavený.Strach mu úplně zatemnil mozek a Utachiho nenapadlo nic jiného než...........

,,PLESK,´´ozvalo se,když Itachiho pravá dlaň uštědřila Narutovi pořádnou facku.Najednou nastalo hrobové ticho.TeĎ už klidný Uzumaki se nezmohl na slovo a jen cítil jak se jeho pravá tvář zbarvuje do ruda s otiskem Itachiho pravé ruky.Jeho úzkost a strach najednou rázem zmizely a místo nich je vystřídalo překvapení a údiv.Itachi jen sledoval jak jeho pokus o Narutovo uklidnění výborně zabral.

,,Nechám tě tu teď chvíli samotného.Hlavně prosím nekřič.Jak už jsem řekl-nechci ti ublížit,´´

Blonďák nestačil překvapením ani dýchat.Mlčky s pootevřenou pusou  sledoval jak osoba v černém plášti zmizela za dvěřmi.

,,Co to má znamenat?A kde to vůbec jsem?Co se vlastně stalo?´´tázal se Naruto sám sebe,i když odpovědi neznal.Začal si vybavovat na svůj poslední boj,teď už s bývalým přítelem.Zabolelo ho u srdce,když si vzpoměl na Sasukeho hrubou reakci.Na jeho slova,která byla jedovatá,jako Orochimaru.Tolik se změnil.......Co se to s ním jen stalo?Ať už to byl kdokoliv,tohle nebyl ten Sasuke,kterého Naruto znal a který byl kdysi jeho nejlepší přítel.

Itachi chvíli poslouchal za dveřmi  jestli se Naruto nepokusí o útěk,ale překvapivě se nic nedělo.V pokoji nebylo nic slyšet.Jen ticho.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když se dveře znovu otevřely,stál tam Uchiha s miskou polévky a sklenicí s vodou.Uzumaki mu nevěnoval ani jeden pohled.Sledoval své ruce,založené na skrčených nohou.Jeho myšlenky byli te%D uplně někde jinde.Co tady dělá?Kde se tu vůbec vzal a....co s ním vůbec bude?

,,Na....najez se,´´poručil černovlasý mladík a podával blonďáčkovi misku s jídlem.

Nic.Žádná reakce.Naruto stále seděl,díval se zaujatě na své ruce a mlčel.

,,Héj!Slyšíš?Musíš jíst.Za ty tři dny,co jsi tady jsi nic nejedl ani nepil,´´řekl Uchiha a sedl si na židli,která byla hned vedle postele.Blonďatého chlapce to nejspíš zaujalo.

,,Nepotřebuju jíst.Umřu tak jako tak,´´vypálil Naruto a upíral své zářivé oči,barvy blankytně jasné oblohy,prosycené beznadějí a nedůvěrou.Proč mu musí tolik připomínat Sasukeho,pomyslel si bolestně,ale sám věděl,že na bolestně vzpomínky tu není místo.Akatsuki ho určitě zabijí.Jenže Naruto si při pohledu na Itachiho oči nebyl tak jistý svým výrokem.

 

V Itachiho očích nezahlédl chtíč po jeho smrti nebo podobné špatné náznaky,které by pro Naruta znamenaly smrt.Právě naopak.Měl v nich úplně něco jiného......něco co v Narutovi probouzelo pocity,malé naděje,že by se odsud mohl dostat živý.

Nechápal to.Nechápal Itachiho oči,chovaní,........Jenom Uchihovi zkoumal jeho nádherné oči a snažil se v nich alespoň cosi vyčíst.Itachi při Uzumakiho pohledu upadal do rozpaků.Musel uhnout pohledem.Vstal ze židle a přisedl si k blonďatému chlapci,který byl nejspíš tak vyjevený,že ani neuhnul.Neměl ani proč.Najednou se ničeho nebál.Ničeho ...a Itachiho už vůbec ne.

,,Naruto.....musíš jíst.´´znovu mu podával misku,ze které se kouřilo.

 

Obrazek

,,Ale...ale proč?´´pohlédl mu zvnovu do jeho temných očí.

,,Co?....Proč co?´´zeptal se nechápavě.

,,No...proč se teda o mě staráš?Proč mě rovnou nezabiješ a kde je vůbec zbytek Akatsuki?´´ptal se.

Černovlasý ve stejně tak černém plášti si nahlas povzdychl.

,,Zbytek Akatsuki?Ti jsou bohužel blíž než si myslíš........Naruto...´´zarazil se.,,Teď se nacházíš  v jednom z úkrytů Akatsuki.´´

Naruta to vůbec nepřekvapilo a ani nerozhodilo.

,,Takže přece jen.......´´povzdychl si a veškerá neděje se z něj vytratila.Chtěl něco řic,ale Itachi mu v tom zabránil.

,,Pššššš...oni o tobě vůbec nevědí.Proto musíš být potichu.Nesmí se o tobě dozvědět,´´

Naruto překvapeně vytřeštil oči.Tohle vůbec nečekal a už vůbec to nechápal.Nerozuměl ničemu jen němě zíral do Itachiho černých hloubek.

Ten se jen ušklíbl.Nečekal,že to Naruta tolik překvapí.

,,Ale proč?A jakto...?´´koktal blonďák a nevěděl na co dřiv se má zeptat.Měl plno otázek,na které by rád znal odpovědi.

,,To je teď jedno.Jestli nezačneš jíst,tak umřeš.Nejedl jsi tři dny,´´

Naruto zalapal po dechu.Tři dny?Tři dny je už tady?U Sasukeho bratra,který se o něj stará?

,,Tři dny?´´

Uchiha se lehce pousmál.

,,Správně.Sasuke se s tebou asi moc nemazlil,´´

Uzumaki se při tomhle ošil.Při tom slově Sasuke se mu vraceli bolestivé vzpomínky,které by neraději zapoměl.

Obrazek

,,Jak víš o Sasukem?A jak si mě vůbec našel?Ty..tys mě sledoval?´´zalekl se.Při představě,že ho sleduje člen Akatsuki ho zamrazilo v zádech.

Uchiha se znovu letmo usmál a hned na to zakroutil hlavou.I když věděl,že by mu na nic odpovídat neměl,před blankytně modrýma očima ho však ani sharingan nedokázal uchránit.

,,Já jsem tě nenašel........byl to někdo jiný.Máš štěstí,že fakt,že máš v sobě Kyuubiho vím jen já a Kisame.Nikdo jiný z Akatsuki o tobě nic neví.Kdyby ano byl bys dávno mrtví.A jak vím  o Sasukem?Když tě sem přivedli byl jsi pod vlivem genjutsu.Genjutsu,které bylo vytvořeno sharinganem,´´vychril na čím dál víc překvapeného Naruta.

,,Takže genjutsu?Sasuke....proč?´´posmutněl a zklopil svou hlavu.Nedokázal si vysvětlit proč to Sasuke udělal ani proč se tak změnil.Jedno bylo ale jisté-Sasuke už nebyl jeho přítel.....

 

Obrazek

,,Teď už se konečně najez,jasný!Nebo tě nakrmím sám!´´zahrozil Uchiha.Když si Naruto konečně bez odmlouvání vzal misku a začal do sebe házat polévku s nudlemi,Uchihovi poskočilo srdce radostí.

,,Neboj se-otrávený to není,´´zavtipkoval.

Naruto se zarazil s nudlemi ,které mu trčeli z pusy.Na tohle vůbec nepomyslel.Když ale viděl jak se mu Uchiha směje,ušklíbl se a uvědomil si,že si z něj jen vystřelil.

Když Naruto dojedl pohlédl Znovu do Itachiho tváře.

,,A co teď bude se mnou?´´zeptal se blonďák a nedočkavě čekal ne odpoveď.Itachi se zarazil.Jak mohl odpovědět,když sám nevěděl?

,,To ještě newím,´´řekl jen,zvedl se ze židle.

,,Buď tady potichu a nikam odsud nechoď.Je to jasný?´´poručil a zmizel za dveřmi,bez jakéhokoliv dalšího slova.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Naruto celou dobu přemýšlel.Přemýšlel nad tím co se stalo a co se právě teď dějě.Vždyť on je právě na místě,kde jsou jeho pronásledovatelé,kteří ho chtějí chladnokrevně zabít.A on?Co dělá on?Leží si jen tak v Itachiho posteli u Akatsuki ve skrýši,jako by se nic nedělo.Kdyby mu tohle někdo před měsícem řekl,začal by se válet smíchy.

Jenže tohle je skutečnost.

,,Měl bych utéct....jo....Měl bych se odsud rychle dostat......Jenže Itachi řekl,že nemám nikam chodit.......ale......přece nebudu věřit někomu takovému.....jenže ty jeho překrásné oči určitě nelhaly.......cože?o čem to tady ksakru mluvím...ale.........ty jeho oči.....můžu mu vůbec věřit?´´tyhle myšlenky se honily Narutovou hlavou jako rozbouřená vichřice.Nevěděl nic.....jen ustavičně přemýšlel o tom co by měl udělat.Nakonec ho to přemýšlení natolik unavilo,že usnul.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Když se Narutova víčka znovu zatřepetala,byla už tma.Vlastně bylo nad ránem a druhý den začínal pomaličku ale jistě vsávat.V pokoji byla tma a šero.Jelikož tu nebyla žádná okna,neproudilo sem žádné světlo.Jen na stole dohořávala svíčka,ze které se linul alespoň malý pramínek světla,který dodával místnosti oranžový nádech.

Naruto se rozhlédl po místnosti.Na druhém konci pokoje někdo seděl.Blonďák se nejdřív viděsil,ale po chvíli,když v té odobě poznal svého pečovatele uklidnil se.Itachi spal.Seděl na tvrdé a nejspíš taky studené zemi,opřený o zeď,nohy skrčené,ruce na kolenou a hlavu položenou na rukou.Jeho přeseknutá čelenka zůstala pevně sevřená v jeho pravé ruce a jeho černé vlasy mu padali do jeho krémového obličeje.

Naruto si to holt musel přiznat.Když tam takhle seděl,schoulený ve spánku s uklidněnou tváří bez toho kamenného,nicneříkajícího výrazu-byl roztomilý.Ano, roztomilý.Kdo by to byl řekl,že tohle někdy řekne o Itachim Uchihovi.Byl sice podobný Sasukemu,ale né tolik.Teď si terpve začal Naruto uvědomovat rozdíli mezi nimi.Mezi dvěma bratry,kteří si jsou tak podobní,ale přece je každý úplně jiný.

Znovu ho přepadly ty bolestivé vzpomínky na poslední setkání se Sasukem.Proč ho Sasuke nezabil?Proč ho nechal trápit se v takové bolesti?To pro něj vážně nic neznamenal?Naruta zabolelo u srdce až z toho nahlas zasyčel.

 Itachimu ,který naspal jen dvě hodiny se probudil.Probudil ho tlumený sykot bolesti.Okamžitě se probral a zahnal únavu,která ho už čtvrtým dnem pronásledovala.Podíval se na Naruta jestli mu náhodou něco není a nebo ho něco nebolí.Jaké to bylo překvapení,když spočinul pohled na smutnou tvář blonďáka.Levou rukou  se chytal v místě kde mu tluče srdce a z pravého oka se mu spouštěla slza velká jako perla.

Uchiha si ihned domyslel na koho to jeho host myslí.Myslí na jeho bratra.Na Sasukeho,který mu očividně hodně ublížil.

Obrazek

Itachi nevěděl co má dělat.Už dlouho neviděl nikoho brečet a už vůbec nevěděl jako někoho v takovéto situaci uklidnit.Nepadlo ho nic jiného,než se po čtyřech doplazit k blonďáčkově postely a chytit ho za jeho pravou ruku,která byla zrovna  nezaměstnaná a volně položená na posteli.

Uzumaki,když ucítil na ve své dlani teplý,hřejivý dotek,se podíval tím směrem.Upřel na Itachiho svoje modré,teď trošku zrudlé oči a překvapeně na něj zíral.

,,co to dělá?´´pomyslel si.Dále se ale nechal držet za ruku a ani ho nenapdalo něco namítat.Itachiho dotek mu dělal ohromě dobře.Už se necítil tolik sám,bezmocný a prázdný.Cítil jen krásný,hřejivý pocit,co mu starší Uchiha dodával skrz dlaň.

Nejen Narutovi se tohle líbilo.Itachi myslel zrovna na totéž co myslel Uzumaki.Na ten hřejivý pocit,co oba dva nacházeli v tom druhém.Uchiha znovu pohlédl do Narutovi tváře a musel se pousmát.Naruto usnul.Dál ho ale držel za ruku,a nechtěl aby tohle někdy skončilo.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Bylo půl jedenácté a Naruto se znovu probouzel.Zrovna se mu zdálo o velké proci Ichiraku ramen,které nádherně vonělo.Jaké to pro nej bylo překvapení,když na stole uviděl misku s kouřícím jídlem a sklenici s průzračnou vodou.Právě včas.Pomyslel si.V pokoji byl zase sám,jen ticho bylo jeho spolubydlícím.Itachi byl znovu na nějaké misi a i když byl hodně utahaný,unavený a pět dní už nespal,musel odejít.Na misi musel chtě nechtě.

Naruto se s velikou chutí a vervou pustil do jídla.Při tom se zaposlouchal do klidného ticha,které bylo přerušováné jen jeho dýcháním.Matně si začal vybavovat včerejší události,které zapoměl.Jednu věc si ale blonďák pamatoval jasně a zřetelně.Byl to ten příjemný dotek Itachiho ruky,který se mu asi navždy vryl do paměti,jako se písmo vyrývává na náhrobní kámen zesnulé osoby.

Po chvíli už zase ležel v posteli.Byla mu dlouhá chvíle a snažil se ji zahnat zíráním do bílého stropu.Když ani tohle nepomáhalo,Naruta přišla navštívit jeho dobrá kamarádka Zvědavost.Dobrá kamarádka?Vždyť díky ní má vždy jen samé potíže a zdá se,že ani tentokrát toho nebude ušetřen.

Najednou ho začaly lákat dveře od pokoje.Tak rád by do nich nakouknul a porozhlédl se po tak hledané Akatsuki skrýši.Má jedinečnou příležitost,která se mu asi už nikdy nenaskytne.

Po dlouhém boji,který sváděl sám se sebou,kdy jeho zědavost sváděla boj s Itachiho slovy,že se z pokoje nesmí nikam hnout se konečně rozhodl.Prozkoumá to tady.Jelikož se neozývaly žádné hlasy,zvuky nebo podobné náznaky,že by tu vůbec někdo byl kromě jeho,vstal pomalu z postele.Pootevřel maličko dveře a nakoukl do malé mezery.Pousmál se,když nikoho na velké a dlouhé chodbě neuviděl.

Otevřel tedy dveře dokořán,podíval se ještě jenou,jestli někoho nezahlédne.Nikdo.Vydal se tedy na svou nebezpečnou,dobrodružnou cestu po temné a nekonečně dlouhé chodbě.

Šel pomalými kroky skoro po špičkách.I když nikoho neslyšel a ani neviděl,radši na sebe moc neupozorňoval.

V temné,skoro až černé chodbě,která měla podlahu vytvořenou kamenými dlaždicemi bylo šero.Naruto,i když po ní šel už dlouhou chvíli nepotkal ani nezahlédl nic zvláštního.Dokonce ani žádné dveře,které by ho někam zavedli.Kromě těch Itachiho,které vedly do jeho pokoje tam nic nebylo.Blonďák se rozhlížel všude kolem.Dokonce i na stropě.

Zrovna,když ho uchvátil velký pavouk neobvyklých rozměrů,který si zrovna pletl pavučinu na stropě se ozvala tlumená rána a Naruto spadl na zem.Do něčeho nebo nedej bože do někoho narazil.

Naruto tiše vykřikl.Jen nevěděl čím.Jestli z té bolesti,která ho teď doprovázela na zádech,na které spadl a nebo leknutím,že na někoho konečně narazil.

Když se konečně vzpamatoval a pohlédl na důvod svého pádu,leknutím nadskočil.To strašidlo,které před sebou uviděl nemělo žádý obličej!Jasně,mělo to nohy,ruce,dokonce i mužskou postavu,ale obličej to nemělo.Nebo mělo ale bylo to oranžové,bez očí a ještě k tomu zatočené do spirály.

Narutovi se zastavilo srdce a s vytřeštěnýma očima zíral na to strašidlo,které stálo před ním,nejspíš na něj koukalo a bylo také vyjevené do koho to narazilo.Tobi,nebo spíš to strašidlo jak si ho Naruto pojmenoval se začal smát.Blonďák se udivil čemu se to směje a už si začal říkat,že je s ním konec.Že on toho Itachiho neposlechl,idiot jeden.Zvědavej.

,,Jůůůů,ty seš ten kluk co jsem tě sem přivedl viď?´´vyjekl najednou,jako malé děcko.

Naruto se zarazil.Takže tenhle ho našel a přivedl?Tenhle,že je členem Akatsuki?Haha dobrej vtip.Dál na něj vyděšeně koukal a zkoumal ten jeho divný obličej.

,,Ten Itachi je ale zmetek.Říkal,že tě zabije,jinak by porušil pravidla víš.A porušovat pravidla se nesmí,´´poučil Tobi se vztyčeným ukazováčkem.

Blonďáček na tohle nevěděl co říct.Nakonec však našel ta správná slova a s odvahou se zeptal.

,,Itachi říkal,že mě zabije?´´řekl opatrně a snažil se natvrdlého člena Akatsuki nijak nenaštvat.

Tobi začal zběsile kývat svoji hlavou.

,,Jo,aspoň tak to mě a Deidarovi-sama řekl,když mi sám Deidara nařídil tě zabít.Itachi řekl,že to prý udělá sám,ale jak vidím tak to ještě neudělal,´´odpověděl a na chvíli se zamyslel.Co by tak udělal Deidara-sama?

Uzumaki si ho prohlížel a nemohl věřit tomu co právě řekl.Takže Itachi zradil Akatsuki a lhal jim přímo do očí?On....on mě vlastně zachránil.pomyslel si.Když ale uviděl Tobiho jak usilovně o něčem přemyšlí,radši nechtěl vědět o čem.Tak si radši rychle něco vymyslel.

,,No jo...Itachi říkal,že mě má dneska zabít.Zrovna až se vrátí.Takže,já se teď vrátím k němu do pokoje a počkám až mě zabije jo?´´řekl s falešným úsměvěm a doufal,že tím tohohle natvrdlýho Akatsuki  uspokojí.Vstal rychle jak to jen šlo,a začal zběsile utíkat do Itachiho pokoje,doufajíc,že se za ním ten dětinský,natvrdlý kluk,s IQ osmiletýho děcka nerozběhne.Měl štěstí vic než rozumu.

Tobi byl buďto vážně tak natvrdlý nebo to jenom hrál,ale vážně mu tahle blonďáčkova odpoveď stačila.Řekl si,že to zní logicky a dál už se tímhle náhlým setkaním nehodlal zabývat.Dál pokračoval ve svojí cestě,která vedla do pokoje Deidary.Než se konečně vzpamatoval, Naruto se už schovával v Itachiho pokoji.Každou chvíli doufal,nebo spíš v to nedoufal,že se ve dveřích objeví to strašidlo s divným obličejem a zabije ho.Nikdo však nepřicházel a Naruto začal vážně věřit,že ten kluk,který mu takovou hloupou věc co mu řekl uvěřil,je teda opravdu blázen.

Tak takovýhle členy má ta Akatsuki?No jestli jo tak to je teda gól.pomyslel si.

Z přemýšlení ho však vytrhlo náhlé otevření dveří od pokoje.Narutovi se rozbušilo srdce a začal se v duchu s každým loučit.Už si jdou pro něj.Pomyslel si.Přitáhl si k sobě instinktivně deku a čekal na zázrak,který by ho od tohohle strašného snu osvobodil.

A jak si přál tak se i stalo.Ani newíte jak velký kámen mu spadl ze srdce,když se ve dveřích objevil Itachi!!!Naruto by nikdy nevěřil,že bude někdy vděčný zato,že ho uvidí.Začal se usmívat od ucha k uchu a otřel si hřbetem své ruky pot,který se mu usadil na čele.

Itachi na něj zvědavě pohlédl.Docela ho překvapilo,že tam pořád je a nepokusil se ani o útěk.Nejspíš mu začínal věřit.Pomyslel si a odložil si svůj klobouk na stůl.Až teprve když si sedl vděčně  na židly se podíval na Naruta pořádně.Zarazil se,když v jeho očích uviděl úlevu a na rtech vděčný úsměv.

,,Tak jak se cítíš?´´zeptal se a zkoumal Narutovi reakce,které se mu zdáli nějak podezřelé.Tady se určitě něco stalo,pomyslel si.

Naruto se znovu usmál a ani nevěděl proč.U Itachiho se prostě cítil v bezpečí.Teď už Věděl,že s ním mu nehrozí žádné nebezpečí.

,,Dobře.....díky,´´vydechl a trošku mu zrudly tváře.Ale jen trošičku.

Tak tohle Itachiho vykolejilo úplně.Pootevřel pusu a díval se nevěřícně na blonďkáka.On mu poděkoval?Cože?Vždyť včera mu dával za vinu celý svůj zpackaný život!

Tohle Itachimu stačilo jako důkaz,že se tu muselo za dobu jeho nepřítomnosti,něco dít.

Postavil se a podezřívavě zkoumal Narutův stále ještě růžový obličej.

,,Naruto?´´donutil Naruta aby na něj upřel zrak,který byl zaměstnáván do této chvíle svýma okousanýma nechtama.

,,Co se tady stalo?´´vychrlil a Nauruto trošku nadskočil překvapením.To je to na něm vážně tak poznat?pomyslel si.Dál ale Itachimu nehodlal lhát.I když věděl,že mu zato Itachi vynadá a ani by se nedivil,kdyby ho zato zabil.

,,No,víš...´´začal koktavě a radši se zadíval zpátky na svoje okousané nechty.Ne že by byli zajímavější,to ani omylem ale blonďáka znervozňoval Uchihuv pohled.

,,Já....já.....někdo mě tu viděl,´´vykoktal nakonec ze sebe skoro nesrozumitelně.Itachi mu ale rozuměl moc dobře.Trošku ho to překvapilo.Do jeho pokoje nikdo nesměl chodit.Všichni to měli přísně zakázané.Tak co by tady dělali?pomyslel si.

,,Co?A kdo tě viděl?A jakto?Kdo se opovážil chodit do mého pokoje?´´rozčiloval se.Bylo to ale poznat jen podle hlasu.Ve tváři měl pořád ten kamený a nicneříkající výraz jako vždycky.

Naruto se ošil.Dál upřeně sledoval svoje nechty,které zkoumal až příliž dlouho,takže znal každičkou jejich zkulinku.

,,No...víš..´´začal znovu skoro neslyšně.,,On tady taky nikdo nebyl.....to já...já byl...´´svoji větu nedořekl.Doufal,že si to Itachi domyslí sám.To se také stalo.Itachimu se zvětšili zorničky údivem.

,,Cože?´´vyjekl nahlas až se toho Naruto zalekl a nadskočil.

,,Promiň,já....´´nevěděl co říct.Na tohle žádná výmluva nebyla.

Když Itachi viděl,že to Uzumakiho trápí a i mrzí trochu se uklidnil a ztěžka se posadil na židly.Byla to koneckonců i jeho vina.Neměl ho tam nechávat samotného.Co vůbec čekal?Že se Naruto nepokusí o útěk?Vlastně ho překvapilo to,že se Naruto o žádný takový pokus nepokusil.

,,A kdo tě to teda viděl?´´zeptal se teď už s klidným tonem v hlase.Naruto na něj pohlédl.

,,No,mě  připadal jako blázen.Neměl žádnej obličej a mluvil jak sedmiletý dítě.Dokonce mě nachal bejt,´´řekl a podíval se na Itachiho,který nejspíš věděl na storpocent,už při Uzumakiho první větě o koho jde.Jediněj blázen,co se schovával za maskou byl Tobi.

Itachi si težce povzdychl a vstal ze židle.

,,Naruto,´´zvážněl a podíval se do jeho blankytně modrých očí.

,,Oblíkni se,musíme rychle pryč.´´řekl úplně klidně jakoby se nechumelilo.Naruto na něj jen překvapeně pohlédl.

,,Co?ale proč?Vždyť tomu klukovi bylo ukradený,že tady jsem,´´vysvětloval.

Itachi na něj nevěřícně pohlédl.Nedokázal uvěřit tomu,že mu Naruto věřil.On sám Tobimu nevěřil ani nos mezi očima(teda jestli nějakej má,třeba dopadl jako Michael Jackson)a myslel si,že svoji natvrdlost jen předstírá a dokonale ji hraje.Něvěděl o něm vůbec nic.A už vůbec nechápal proč si ho Pein tak v Akatsuki vydžuje.Tohle mu přišlo zvláštní.

Hodil po Narutovi jeho oranžovou mikinu a očima ho pobízel ať si ji na sebe vezme.

,,Naruto,neříkej mi,že si mu věřil,´´

Naruto se zarazil.Tuhle otázku vůbec nečekal.Ano,bylo mu sice divné,že takovýho idiota,jako byl Tobi můžou v Akatsuki mít,ale dál si stím nelámal hlavu.

,,No....´´nevěděl co říct.Nenalezl ta správná slova ale věděl,že musí Itachimu dát za pravdu.

,,Nikomu se nedá věřit Naruto.Teď se oblíkni a já tě vezmu zpátky domů,´´řekl rozhodně.

Naruto na něj překvapeně zíral.Takže on...on mu vážně nechtěl nikdy ublížit?Vážně ho vezme zpátky domů?

,,Co?To jako fakt?´´zeptal se s náznakem nedůvěry v hlase a v očích.

Itachi přikývl.Nemělo cenu ho tu dál držet a zvlášť,když o něm Tobi ví.I když chtěl nadále zůstat s Narutem,věděl,že on by o to nejspíš nestál.Radši ho vrátí zpátky do vesnice,než abysi ho vzal násilím.

,,Ale nesmíš nikomu nikdy říct co se stalo.Nesmíš nikomu řict o týhle skrýši a ani o mě,´´řekl.,,Jinak bych tě musel přijít zabít,´´dodal výhružně ale s ironií.

Naruto mu jenom kývl na znamení souhlasu a vydrápal se z postele,ve které ztrávil tolik času.Byl tak šťasný,že to ani nemohl popsat.I když se o něj doma nejspíš nikdo nebál a nikdo ho asi nehledal,byl rád že se konečně zase vrátí do svého rodného domova.

To už si ho ale Itachi vzal do náruče,udělal ruční znamení a po chvíli oba zmizeli v obláčku kouře.Naruto tohle nečekal a tak se trochu polekal a zalapal po dechu,když ho vzal Itachi do své náruči.Bylo mu trochu trapné,že se nechává nést i když může chodit.Když ale ucítil,Itachiho teplé tělo polila ho vlna toho hřejivého pocitu ze včerejška.Bylo mu tak dobře,že si po chvíli opřel svou hlavu o Itachiho hruď a zaposlouchal se do tlukotu jeho srdce.Vůbec nechápal proč to udělal,ale bylo mu tak dobře,jako ještě nikdy předtím.Dál se nechal nést Itachim,který se divil Narutovi reakce a dál skákal ze stromu na strom,jen aby se rychle vzdálily od té proklaté skály,ve které se Akatsuki schovávali.

Po chvíli,když už byly dostatečně daleko,Itachi zpomalil.Naruto se mu podíval do tváře,a až teď si uvědomil,kolik kilometrů musel i s ním uběhnout.Nakonec zastavil Uchiha úplně.Zrovna byli před nějakou malou vesničkou.

Naruto nechápal proč se zastavil.Jenom mu zíral do jeho úchvatné ale teď hodně zadýchané tváře.

Itachi ho postavil na zem a údychaně se opřel o svoje kolena.Bylo na něm vidět,že už vůbec nemůže.Naruto si o něj začínal dělat starosti.Dýchal stále rychleji a rychleji.

,,Stalo se něco?´´zeptal se opatrně.

,,Ne...já..já si jen musim chvilku...´´svoji vyřčenou větu však Itachi nedořekl.Začal se nebezpečně naklánět a nakonec začal padat na zem.Naruto ho jen tak tak stačil chytit.Vůbec nechápal co to sním je.Co se mu stalo.Itachi omdlel a Naruto nechápal proč.

Když si ale prohlédl pozorněji jeho tvář,všechno mu došlo.Na jeho krémově bledé tváři se zračila únava a pod jeho očima byli vidět dva fialové skoro až černé kruhy.Naruto se zhrozil v jakém byl stavu.Proč si toho nevšiml dřív?Itachi pět dní nespal a do toho tu byli navíc ty těžké mise,které musel každý den plnit.Naruto si to začal dávat za vinu.Vůbec ho nenapadlo tam Itachiho nechat a jít dál.Vůbec.

Naopak.Vzal si ho do náruče a razil si to rovnou do té malé vesničky,u které se zrovna zastavily.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

 

 Naruto měl štěstí,že v té vesnici bydleli samí hodní lidé.Nějaký starý pán mu dokonce nabídl noclech u sebe doma.Naruto samozřejmě souhlasil.Vůbec nemohl věřit,že nějací hodní lidé na světě vůbec ještě existují.Pán,který se představil jako Uruhano byl naneštěstí lékař.Naruto mu ukázal bezvládné tělo Itachiho.Pan Uruhano ho prohlédl.Nevypadal moc vážně,takže Naruto si mohl vděčně oddychnout,že to s Itachim není vážné.Kdyby bylo,Naruto by si to nidky neodpustil.

,,Vypadá to,že je jen hodně vysílený a vyčerpaný.Kdy naposledy prosím vás spal?´´zeptal se Naruta,který neměl ani páru.

,,Tak to vůbec nevim´´řekl jen a trochu se zastyděl.

,,No, teď musí hodně spát aby nabral sílu.´´řekl doktor a vstřícně se usmál na blonďáčka.

Naruto mu úsměv oplatil a podal mu ruku na znamení díků.

,,Děkuji vám za všechno,´´řekl.

Doktor se jen poškrábal na hlavě.

,,Nemáte zač,Lidi si přece musí pomáhat.Jen doufám,že vám nevadí společná postel,bohužel mám tu jen jeden pokoj pro hosty takže,...´´

Naruto mu vkročil do řeči.

,,Ne,to vůbec.Ani newim jak vám mám ooděkovat,´´řekl.

To už se ale starý pán otáčel a vyšel z pokoje,který před chvíli přenechal dvojici ke spaní.

,,No,zítra mi když tak pomůžeš posekat dříví,´´řekl a pobaveně se usmál.Naruto jen kývl a za starým pánem se zabouchly dveře.

Noční obloha byla bez mraků a dokonale se na ní vyjímaly hvězdy.Naruto se podíval na Itachiho,který teď klidně oddechoval na manželské postely.Tvář měl klidnou bez jakéhokoliv náznaku obav či starostí.Naruto se nad tím musel pousmát.

I na něj začala dopadat únava,ale nevěděl jestli si má vedle Itachiho lehnout.I když tolik chtěl,nevěděl jak by na to Itachi,kdyby se náhodou probudil reagoval.

Nakonec ale zahodil všechny pochybnosti a začal se svlékat.Svlékl si jen mikinu a tričko,takže tam byl jen v kalhotách.Přemýšlel jestli má svléct i Uchihu.

Nakonec si ale řekl,že ho přece nenechá nabaleného v tom plášti.Pomalu se k němu přiblížil a opatrně,jako by byl z cukru mu sundal ten černý plášť.Naruto překvapilo jak je lehký.Nakonec mu sundal i jeho čelenku,která byla upřostřed znaku listu přeseknutá.Jeho vlasy mu okamžitě spadli do obličeje.Naruto sebral odvahu a niž by věděl co dělá odhrnul mu jeho jemné vlasy z tváře.Musel se znovu usmát.Jeho tvář byla tak pěkná,když se nemračil.Ani teď neměl v obličeji tan svůj Uchihovskej výraz naprosté lhostejnosti.Naruto tam jen tak stál dobrou půlhodinu a jen zíral na Itachiho,který v něm probudil pocity,které nikdy napoznal.Nevěděl co to je,ale nebyli nepříjemné.Měl jen nutkání pořád ho sledovat a chtěl se ho i dotýkat možná i něco víc...

Když si uvědomil nad čím to přemýšlí,zarazil se.Co to sakra dělám?

Nechápal sebe samotného a nechápal ani to co se teď chystá udělat.Naruto se totiž naklonil nad Itachiho ještě,jednou se mu zadíval do jeho překrásné tváře a nakonec spojil své rty s těmi jeho.Jen tak jemně aby to Uchiha nezaregistroval.Rázem jím přejel elektrický proud.Bylo to něco nepopsatelného.Itachiho jemné,plné rty Naruta přiváděli do varu.Rychle se odtáhl a přejel svou rukou svoje rty.I když Naruto nikdy nepoznal,co to znamená někoho milovat(sice pořád říkal,že miluje Sakuru,nebo spíš si to myslel),tedˇměl pocit,že to co se sním nyní dělo bylo to.Byla to ta láska,co k nikomu nikdy necítil.A teď?Teď to ví úplně přesně.Zamiloval se do Sasukeho staršího bratra.Přiznal si to na rovinu.

Ale co teď bude dělat?Má mu to říct?Ne...to přece nejde....on určitě není na kluky.....určitě by Naruta odmítl..

Naruto rychle zavrtěl hlavou ve snaze tyhle myšlenky zahnat.Mlčky si lehl vedle Itachiho a radši se otočil zády k němu.Rychle usnul a s těmihle myšlenkami si dál nelámal hlavu,byly totiž až moc černé aby je Naruto mohl vstřebat.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Paprsky ranního slunce prosvítaly světle modrým závěsem do pokoje.Naruto se začal pomaličku probouzet a otvírat oči.

Když však uviděl na kom to zrovna spí vytřeštil své unavené oči dokořán až ho to zabolelo.Nedokázal se však ani pohnout.Nechtěl to narušit.Tu blízkost mezi nimi.Itachi si zjevně stále neuvědomoval kdo to právě spočívá na jeho hrudi a dál nerušeně spal.Nebo aspoň vypadal,jako že spí.

Po chvíli se Naruto začal zvedat.Sice se mu to takhle líbilo ale bál se ,že Uchihovi by se to nejspíš příčilo.

Když už byl konečně narovnaný naklonil se znovu jako včera nad Itachiho obličej.Chtěl znovu cítit ty jeho jemné rty na těch svých.Když už byla mezera mezi jejich rty velká sotva dva centimetry Naruto se zarazil.Tohle přece nemůže.pomyslel si.Smutně si povzdychl a mezera mezi jejich rty se začala znovu zvětšovat.Naruto se chtěl otočit,odejít od té krásné tváře a zapomenout.Zapomenout na tohle všechno,když v tom.....

Něčí ruka Naruta zastavila....blonďák se zastavil.I když seděl zády okamžitě z toho doteku poznal čí ruka to spočívá na té jeho.Itachi se probudil.Samozřejmě všechno viděl.Viděl co se Naruto právě chystal udělat a co nakonec bohužel neudělal.

,,Já.......promiň,´´vydechl Naruto.Okamžitě poznal,že Itachi byl celou tu dobu vzhůru a nejspíš i věděl o o co se Naruto právě pokoušel.

Itachi se usmál.Vůbec mu to nevadilo.PrávĚ naopak z hloubi duše si přál aby se Naruto před tím polibkem nebránil a nezastavil se.

Itachi si ztěžka sednul.Pořád držel Naruta za ruku.

,,Naruto..,´´vydechl a čekal až se Naruto k němu otočí.Jenže ten se k ničemu neměl.Seděl stále na okraji postele a zíral do země.Nedokázal byse mu po tom všem podívat do očí.Tak se Itachi rozhodl jednat.Násilím si Naruta k sobě otočil.Naruto zalapal po dechu a podíval se Itachimu přímo do jeho temných očí.Jediné co v nich blonďák vyčetl bylo pochopení.Pochopení a ...radost?Naruto vůbec nic nechápal.Zmateně se díval do Itachiho pobavené tváře.

Itachi věděl,že tady by slova nejspíš nepomohla.Tak si k sobě Naruta přitáhl a přisál své rty na ty jeho.Konečně.Konečně se dočkal....

Uzumakimu poskočilo srdce.Nevěděl jestli radostí nebo překvapením.Jen vnímal Itachiho plné,jemné rty,které navíc chutnaly po jahodách a užíval si to.Jeho smysly mu vypověděly službu a on se jen soustředil na to jak se jeho rty vpíjely do těch Itachiho.

Po chvíli,která se oboum zdála jako věčnost se Uchiha od blonďáka odtáhl a podíval se mu zkoumavě do očí.Čekal v nich odpor,nenávist nebo něco podobného..ale ne.V Narutových očích se zračilo jen překvapení.

,,Ale..proč...´´chtěl se zeptat Naruto ale Itachiho prsty,které přistály na jeho rtech ho ho zastavily.Itachi mu přejel palcem po dolním rtu a věnoval mu úsměv při kterém Uzumakimu poskočilo srdce radostí.

,,Proč myslíš,že jsem tě zachraňoval,hlupáčku?´´řekl sladce a díval se při tom Narutovi do očí.Uzumakimu teprve teď začalo všechno docházet.Nejraději by si nafackovaL.Proč mu to nedošlo dřív?

,,Ani newím,Naruto kdy jsem se do tebe zamiloval,ale musel jsem tě zachránit.Nesnel bych kdyby se ti něco stalo,´´povzdychl si.,,Ani nevíš jak mi bylo,když ses mě bál a dával mi za vinu všechno co se ti kdy stalo,´´řekl bolestně,když si vybavil všechny ty nadávky z Narutových úst.

Naruto se začervenal.Měl pravdu,ale nemyslel to tak.Vlastně až teď si Naruto uvědomil,že mu ani nepoděkoval.

Naruto okamžitě využil toho,že je Uchiha tak blízko,přitáhl si jeho hlavu k sobě a vrázil mu jeho polibek,do kterého Naruto vložil všechno své díky.

,,Víš...já..já tě taky miluju,´´řekl potichu když se od něj odtáhl.Itachi si myslel,že se mu radostí zatočí hlava nebo něco takového.Z jeho polibku vytušil,že mu Naruto poděkoval,vyznal lásku a že ho konečně po dlouhé době má zase někdo rád.

„Miluju tě…“ 

Zašeptal Itachi a donutil ho si lehnout na postel.Přesunul se nad něj a drobnými polibky zasypával jeho rty a jazykem mu přejížděl ze strany na stranu po rtech, až dokud je malinko nepootevřel a on se tak svým jazykem nedostal až dovnitř. Naruto překvapeně zasténal, když ucítil ve své puse Uchihův hyperaktivní jazyk a okamžitě s ním propletl i ten svůj. 

Zatím z něj Itachi zkušeně sundával oblečení a za chvíli už ležel Naruto jen v trenkách a celý se začervenal, když se Itachi zvedl od jeho rtů a se zajiskřením v očích se zadíval k jeho klínu, kde se mu pod trenkami pomalu začínal tísnit jeho narůstající penis. Itachi se usmál a znovu ho začal líbat na rty, zatímco rukou ho hladil po holém hrudníku, který se spolu se zrychlujícím Narutovým dýcháním čím dál častěji zvedal proti jeho ruce.

 

 

Naruto mu omotal ruce kolem těla a nechal se zasypávat jeho polibky, kterými si značil cestičku přes bradu, krk až na jeho prsa a zastavil se nejdřív na jedné bradavce, kterou jemně ožužlal, aby hned přešel na tu druhou, aby jí to náhodou nebylo líto. Naruto cítil, jak mu každým jeho dotekem projíždí tělem brnění a jak ho šimrá samým vzrušením v podbřišku.

 

Itachi dál rejdil jazykem po jeho touhou rozpálené a zpocené kůži a s potěšením naslouchal jeho tichému sténání. Pomalu se přemístil níž a pohladil ho přes boky, než mu začal stahovat trenky, aby tak mohl vysvobodit toho malého nezbedu, který o sobě skrze trenýrky svým občasným záchvěvem dával vědět. Nemohl si nevšimnout, jak Naruto malinko znejistěl, ale hned se zase uvolnil, když ho políbil na rty.

 

 

 

 

Pak už mu bez problémů sundal trenýrky a jen lehce se dotkl špičky penisu. Naruto zasténal a Itachi ho pohladil a pak ho pevně, ale jemně objal. Naklonil se k němu, políbil ho na začervenalou tvář a pak se přesunul k jeho klínu.

„Miluju tě, Naruto…“ Zašeptal ještě, než si strčil celý jeho penis do pusy.

 

Zatímco Naruto byl schopný jen sténat a držet ho za hlavu, Itachi ho šikovnými pohyby jazyka a rty přiváděl k vyvrcholení.

Naruto se začínal kamsi propadat, když ho víc a víc spaloval žár Itachiho rtů a za chvíli už měl pocit, že se vznáší na vlnách něčeho krásného, co ho připravovalo o myšlenky a soustřeďovalo je pouze na dění v jeho klíně. Zatínal Itachimu prsty do hlavy, když se ho zmocňoval stupňující pocit, že brzy vybuchne a spolu s jeho jménem na rtech měl pocit, že přímo explodoval, když celé jeho napjaté tělo samo od sebe vycházelo vstříc jeho rtům a posledním prohnutím pánve vystříkl do Itachiho úst.

Itachi neuhnul, ale všechno spokojeně spolykal a ještě ho jazykem důkladně očistil. Pak zvedl zrak a viděl, jak Naruto zrychleně dýchá. A když viděl ten jeho blažený a spokojený výraz ve tváři, měl chuť ho celého zlíbat.

 

Naklonil se opět nad něj a políbil ho na rty. Pak zatlačením jazyka vnikl do jeho úst a dovolil tak i jemu ochutnat ten nektar, který si před chvílí tak dopřával.

 

Mezitím se i on rychle zbavil svého oblečení a když už byl nahý, usmál se na Naruta.

 

„Neboj se, bude se ti to líbit.“ Políbil ho a rukou mu zajel do rozkroku. Pohladil ho po penisu, pak jen tak přejel přes varlata a prstem se dotkl jeho otvoru, až Naruto malinko ztuhnul. Dál ho líbal a krouživými pohyby ho dráždil po otvoru, než dovnitř vsunul jeden prst.

Naruto mu zasténal do úst a malinko ucukl, jak se lekl, ale za chvíli si zvykl, když cítil, jak mu prstem pomalu zajíždí dovnitř a ven. Za chvíli už si tak zvykl, že si ani nevšiml, kdy tam Itachi strčil další prst. Začínalo se mu to líbit, dokonce si uvědomil, že ho to vzrušuje.

 

Líbali se, pohrávali si s jazyky a zatímco Itachi si připravoval Naruta na svůj vpád, Naruto mu naznačoval pohyby své pánve, že i jemu se to líbí.

Když už se Itachimu zdálo, že je dostatečně připravený, vyndal prsty z Naruta a přesunul se mezi jeho stehna.

Naruto pozoroval, co bude Itachi dělat a nemohl se dočkat, až ho zaplní svým penisem, i když neměl žádnou představu, jaké to bude.

Itachi ho ho za boky a přizvedl si ho k sobě.

 

„Miluju tě…“ Zašeptal a přitiskl své rty na jeho, zatímco přiložil svůj penis k jeho dírce a pomalu zatlačil, aby mu moc neublížil. Za chvíli už cítil, jak jeho žalud zmizel uvnitř, pevně sevřený jeho svaly a jak Naruto překvapeně vykřikl do jeho úst.

Dál ho líbal a konejšil svým jazykem, zatímco se do něj víc a víc nořil. Pak se zastavil a počkal, až si Naruto zvykne na toho vetřelce, co má v sobě a zadíval se mu do tváře.

Naruto pevně svíral rty a snažil se ten náhlý tlak v konečníku rozdýchat. Za chvíli už ale nic necítil, jen znovu se navracející vzrušení, když ho Itachi začal hladit mastnou rukou po hlavičce jeho penisu. Zasténal a přivřel oči, když se Itachi pomaličku pohnul a začal v něm klouzat.

Itachi ho dál líbal a hladil ve stejném rytmu, který udával sám a za chvíli už cítil, jak se jeho stupňující vzrušení přehupuje přes hranici, ze které není návratu a pevněji sevřel Narutův úd.

Naruto hlasitě zasténal, když jím opět projela ta osvobozující vlna orgasmu a překvapeně vnímal, jak při prudkém přirazení Itachiho těla i on hlasitě zavzdychal jeho jméno a pevně si ho k sobě přitiskl. Pak otevřel oči a zadíval se do Narutových modrých. Usmál se a políbil ho.

„Naruto…“ Zašeptal spokojeně a lehl si vedle něj. Pohladil ho po tváři a přitiskl si ho k sobě. Naruto se spokojeně usmíval a tiskl se k němu, jak nejvíc to šlo.

 

„Chci být s tebou a je mi jedno, jestli budu muset odejít od Akatsuki,''zašeptal mu do ucha Itachi. 

Naruto se na něj se zamilovaným pohledem podíval.

,,A já zase odejdu z vesnice,abysme mohly být spolu´´zašeptal a políbil ho do vlasů.

,,Nejdřív ale budu muset naštípat dříví,´´zamyslel se Naruto a vzpoměl si na pana Uruhana,kterému to včera slíbil.Itachi se na něj nechápavě podíval.Naruto mu odpověděl jen letmým úsměvěm a Itachimu poskočilo srdce radostí.V duchu děkoval Tobimu,za jeho naivitu a jeho chybu,kterou udělal.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(Eclair (www.eclairsstories.estranky.cz), 15. 4. 2010 16:39)

tak to bylo moc hezké;-)

O_O

(Gaara z púšte, 25. 5. 2009 15:39)

tak toto malo snad vsetko co tomu nemalo chybat no proste super napisana poviedka a to yaoi fakt pekne napisane,fakt mas talent Riuu :-D, len tak dalej

pěkné

(Tsukito-kun, 11. 4. 2009 22:32)

Souhlasím s Glorilian.Tahle povídka je skvěle napsaná....myslím,že más opravdu talent milá Riuu.A vůbec nesouhlasím s Kassie.P.S.měla byses s těma komentářema krotit a zamyslet se nad sebou...nechápu co ti na tom vadí....sice mi do toho nic není,ale myslím,že tohle je trochu moc...

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 7. 4. 2009 21:11)

Tak, nemáš zač - ráda pochválím, co se mi líbí. A taktéž, díky za přivítání.

A pak... jop jop záleží tak se hezky dál snaž xD.

vážně?

(Riuu, 6. 4. 2009 21:10)

Tak ti milá Glorilian moc a moc děkuju.A vítam tě tu:DTakových krásných komentářu bych tu uvítala víc:Dale to asi záleží jen na mě a na mém psaní že?:D

^_^

(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 6. 4. 2009 20:30)

To je tak... dojemné až jsem se štěstím rozesmála. Tato povídka je - úžasná, úžasná v tom smyslu, že mě dokázala pohladit na duši.

Velice dobře napsáno - nemám dalších slov.

JÉÉÉÉÉ

(Klapča SBÉÉÉÉÉÉNKO :), 5. 4. 2009 13:13)

To je mooooc pěkné!! Moje ségra mi to v polovině vypnula :( Tak su to dočetla až teď...
Ale povedlo se ti to moooooooooc!!! Cu ještěěěěěě!!!

super:)

(terkic, 5. 4. 2009 12:18)

bylo to fakt senzační, moc moc se mi to líbilo:)

wow

(suzu-chan, 5. 4. 2009 10:26)

Jeeee to bylo hezký XD . A děkuji za věnovaní , ale nemůžěš si o mně myslet , že jsem nějaký perverzní úchyl XD .