Uvěznění 3
Když už byla Tobiho hlava tak,že si naši dva vězni mohli vidět navzájem do obličeje,ruka černovlasého Uchihy stále zůstávala na bradě zraněného mladíka.Itachi po ní jemně a lehce přejížděl palcem tak,že to ani Tobi-díky té velké bolesti nepocítil.Snažil se zahlédnout alespoň nějaký detail z obličeje,který druhý ninja tolik zakrýval.Bohužel pro něj-hustá tma a šero mu to nedovolily ,a tak si musel vystačit s dvěma zelenýma očima,hledící upřeně do těch jeho.
Byly to opravdu fascinující oči.Byli smaragdově zelené a v té tmě doslova zářily.Ani bolest,zračící se v nich jim neubrala na kráse.Itachi si nikdy nepomyslel,že někdy uvidí tak nádherné oči.Oči,které by byli ještě pronikavější ,než ty jeho nebo Sasukeho.To byl taky důvod proč,černovlasý mladík,pod tíhou jejich pohledu značně znejistěl a přestal vnímat realitu.Utápěl se v té zelené a zářící barvě.Z chvilkového transu ho probudilo až Tobiho hlasité zasténaní bolestí,zapříčiněno naraženým ramenem.Ruka Uchihy se tak rychle oddálila od brady sténajícího Tobiho a začala se věnovat obvazu.
,,Svlíkni si to,ať ti to můžu obvázat,‘‘nařídil Itachi rázně.Stále byl upřeně zabrán do rolování sněhově bílého fáče.
Tobi se trochu zarděl.Na tváři se mu objevily dva rudé rumněnce,které díky bohu nebyly v té tmě vidět.
,,No…víš..‘‘začal trochu koktavě.Nevěděl,jak si mu má říct o pomoc.Nechtěl vypadat jako nějakej ubožák,kterej nic nevydrží a na sto procent věděl,že se mu bude Itachi smát.Ale bolest,která byla stále větší ho nakonec přesvědčila.
,,Víš..já…já s tou rukou nemůžu hýbat.Když s ní jen trochu pohnu,to rameno začne bolet jako čert…..no a jednou rukou se jen těžko vysvleču…,no…takže……,‘‘svou větu však nedořekl.Doufal,že si to Itachi domyslí,a tak raději znovu sklopil hlavu.
Nebyl by to Uchiha aby Tobiho žádost neprokouknul.Na chvíli se zarazil a na sucho polkl.Rozpaky,které se v něm zničehonic probudily,se snažil zakrýt očima namířené v sloup a zoufalým a hlubokým výdechem.
,,Achjo.Ty seš teda otrava.To nevydržíš trochu bolesti?.....no tak.....fajn…,´´znovu si naoko povzdychl.Chtěl vypadat jeko nějvětší oběť,v duchu se však docela těšil.Bude tu s ním sám,v jedné místnosti,naproti němu….tak blízko u něj a bude ho svlékat……..
Tobi ihned,jak se k němu začal Itachi naklánět,prudce zavřel oči.Svůj sten,který se mu dral z úst,při Itachiho studeném doteku na svých bocích,ještě dokázal zadržet.Ale chvění co na něj zničehonic přišlo-to bohužel utlumit nedokázal.A tak tam jen seděl,s jednou rukou nahoře-to aby ulehčil svému ´´kamarádovi´´práci-se zavřenýma očima a užíval si Itachiho neuvěřitelně příjemné blízkosti,vůně a hlavně doteky,které byly na jeho horkém těle tak osvěžující.
Mladý Uchiha na tom byl podobně.Když se dotkl Tobiho rozpálené a jemné kůže na bocích a pomalu mu začínal povytahovat triko,zatajil se mu dech.Palcem a ukazováčkem tlačil látku nahoru a ostatními nepotřebnými prsty mapoval důkladně a jemně mladíkovy boky,žebra,každíčky napjatý sval.
Náš zraněný teď úplně na svou bolest zapomněl.Mravenčení,chvění a horko,polévající a otravující celé jeho tělo,ho donutilo skousnout dolní ret.Teď by dal nevím co za tu strašlivou bolest,která se teď jako naschvál vypařila.Proto si ji snažil přilákat tím kousáním do dolního rtu.Bylo mu to stejně k ničemu.Těch divných pocitů se zbavil až když se Itachi konečně oddálil do bezpečné vzdálenosti i s jeho tílkem v rukou.S úlevou si povzdechl.
Z ničehonic se mu však také vrátila i ta obrovská bolest do ramene,která byla teď mnohem větší a ostřejší než jakýkoliv kunai nůž.S hlasitým zasténáním zkřivil obličej a chytil se za rameno.Pohotový Uchiha okamžitě zapomněl na své myšlenky točící se okolo toho ninji před sebou a začal jednat.Stoupnul si zády ke skuhrajícímu ninjovi a jemně a hlavně rychle začal bolavé rameno obvazovat.Léčivá mast,nanesená na obvazu byla doslova zázračná.Bolest začala pomalu utichat a Tobiho nádechy a výdechy začínaly být čím dál víc pravidelnější a klidnější.I Itachiho rychlé pohyby se zpomalily.
Ani se nenadáli a černovlasý ninja byl se svou prací hotov.Ještě jen udělal pár úprav aby mu obvaz nezpůsoboval při pohybu problémy.Ještě než se jeho ruce odtáhly od Tobiho krku,stačily ho jemně přejet bříškama prstů.Itachi vůbec nevěděl proč to udělal.Jeho tělo ho neposlouchalo a ruce si dělali co chtělyjeho vlatní tělo ho zradilo.Jeho vlatsní tělo!!!Itachi kdyby mohl uštědřil by si pár pěstí a nadávek -a to vše na vlastní účet.Jak se mohl přestat takhle ovládat.Pomyslel si a rychle odtáhl ruce od vyjeveného Tobiho,který byl zrovna v tranzu mrazení a motýlů,kteří se mu proháněly,při tom Itachiho doteku všude po břiše.
,,Ehm…..díky,´´poděkoval rozpačitě.Nevěděl co si má o Itachiho chování myslet.Už dost na tom,že nechápal své vlastní city natož ty jeho.
,,No jo….vlastně nemáš za co,´´řekl Itachi a podíval se Tobimu přímo do očí.Ten je ihned sklopil,rudý jak rajče,a v duchu si přál vypařit se.Překvapila ho až čísi ruka na své tváři.Samozřejmě to byla ruka mladého Uchihy,který byl teď tváří tvář u zelenokého ninji.Mezera mezi jejich obličeji byla menší jak pět centimetrů a překvapený Tobi se snažiů přijít na to,jak se k němu Uchiha dostal tak rychle.A co horšího-proč vůbec.
Itachi se rozhodl jednat.Tobi ho prostě přitahoval čím dál víc a i když nevěděl proč,bylo mu to jedno.Věděl taky,že Tobimu není lhostejný.Jeho pravá ruka bloudila po jeho tváři.Bloudila po jeho hebkém obličeji a snažila si zapamatovat každičký detail.Jelikož nemohl použít své oči a zrak,použil svůj hmat.
,,Víš,že máš nádherný oči?´´pronesl a dál bloudil po té bezchybné tváři.Snažil se zapamatovat si každičký detail,té stále zakryté tváře. Vpíjel se do jeho zelených očí,které se zavřely,když Itachiho prsty přistály na jeho rtech.
Černovlásek se ještě lehce pousmál a odhodlal se zničit tu proklatou mezeru mezi jejich rty.Když se tak stalo a jeho rty se spojily s těmi jeho jemnými,narůžovělými a dokonale vykrojenými rty.Tobi ty své zelené oči prudce otevřel,div,že mu nevypadli z důlku.Hned na to je ale přivřel.Nechtěl tento vzácný okamžik ničím přerušit či pokazit.Zavřel oči úplně a všemi smysly se plně ponořil do polibku,Uchihových jemných rtů a Itachiho vůbec.
Povalil Uchihu na zem a zaplnil jeho ústa svými.Itachi prudkostí pohybu prudce zamrkal,ale dál se tím nezabýval.Teď vnímal jen Tobiho rty.Měkké a hebké.
Tobi mu zajel rukou pod tričko. Bez váhání mu to triko sundal a hladově se na něj vrhl.Líbal a kousal jeho bradavky a líbal je všude okolo.Jazykem přejížděl od hrudi až po jeho vypracované břicho.Itachi slastně zasténal.Toiho ruce bloudily po tom polonahém těle a chtěly ještě víc.----mnohem víc…
,,Ale ty tvoje jsou hezčí,´´zašeptal Itachimu mezi dlouhým a vášnivým polibkem do rtů.Jedna ruka mu zabloudila k poklopci kalhot.Itachi zatajil dech.Tobi ale jen přejel okolo a dál si ho nevšímal.Nevšímal si ani Itachiho smutného výdechu.Nakonec však přece jen svolil a Itachiho kalhoty i se vším ostatním zkončily daleko v rohu místnosti.
Tobi si vykousal cestičku až k jeho rtům.Uchiha mu zabořil ruce do vlasů.Vždycky to byl on,kdo měl v sexu navrch,ale teď nechal dělat Tobiho,co uznal za vhodné.Prohnul se.Ani si neuvědomil,kdy se zelenooký ninja přestal věnovat jeho rtům a celou svoji pozornost přemístil k jeho klínu.Lehce se dotkl jeho vzrušeného mužství jazykem.Itachi se prohnul v pase.Měl pocit,že vybouchne,pokud toho okamžitě nenechá.Vypjal se proti němu boky,ale Tobi ho opět přimáčkl k zemi,na které se vše odehrávalo.Itachi tak dlouho žadonil,až mu Tobi vyhověl a celého ho vzal do úst.To už byl Itachi v sedmém nebi.Před očima mu naskákali hvězdičky.Tobi si vychutnával jeho slastné vzdechy.Ještě nějakou chvilku pokračoval v laskání,olizování a jemného skousávané jeho penisu,ale pak přestal.
Naklonil se nad Uchihu a zadíval se mu hluboko do jeho černých a pronikavých očí,které byly jediné co bylo v té tmě vidět.Leskly se vzrušením.Vždycky,když se Tobi pokaždé pokoušel z jeho očí něco vyčíst,tak nic.Dneska tam ale viděl podivnou něhu.Ta Tobiho trošku zaskočila.
Itachiho jeho zkoumavý pohled znervózněl.Jenže okamžitě na to zapomněl,protože se mu opět vnořil do úst.Všiml si,že chutná po jahodách a on jahody velmi rád.Objal ho kolem pasu jednou a kolem krku druhou rukou.Nohy mu dal za záda a přimáčkl se na něj jako klíště.Tobi si na něj tedy musel lehnout plnou vahou.Uchiha cítil jeho zdráhání a tak se jedním pohybem překulil.Teď Tobi ležel na zádech a Uchiha seděl na něm.Teď přebral iniciativu on. Chvíli rozmazloval jeho hrudník.
Sundal mu opatrně skrze bolavé rameno tričko a vzápětí kalhoty.Cítil,jak Tobi ztuhnul a čekal,co se bude dít dál.Itachi se tedy rozhodl nic neuspěchat.Začal opět hýčkat jeho tělo.Nestačil se divit ,jak má Tobi krásné,hebké a vypracované tělo.Ruce bloudily po těle,rty se zakousávaly a přisávaly na všech místech.Teď se Tobimu,zatemnělo před očima.Po tomhle toužil každičkou noc.Každičký den a každou minutu.Stejně jako Itachi nevěděl,co bude dál,ale moc o tom nepřemýšlel.Teď existoval jen on,Itachi a čas,kterého mají na rozdávání a je jen na nich jak ho využijí.
Na další myšlenky nebyl čas,vnímal jen Uchihovu péči o jeho klín.Když si byl jistý že vyvrcholí,udělal to samé,co Tobi udělal jemu-přestal.Za okamžik ucítil Tobi ostrou bolest.Itachi do něj pomalu vnikl,ale hned se zastavil.Vyčkával.
Tobi zavřel oči.Začala se ho zmocňovat panika.Tohle nikdy nedělal.Bylo to na něj moc rychlé.Itachi si všimnul jeho pochybností.Chytil jeho hlavu do svých rukou a donutil ho se na něj podívat.V jeho zelených,nádherných očí zahlédl trochu paniky.
Něžně se usmál.
„Neublížím ti.Já ne.“ Zašeptal mu do ucha.Tobi přikývl.I když to Itachi nemohl vidět,cítil,že se Tobi začíná uvolňovat.Uchiha se zkusmo pohnul.Tobi podruhé přikývl a souhlasně zamručel.Itachi se začal pohybovat.Tobi čekal ostrou bolest,ale místo něho ho zaplavila slast.Bylo to jiné než čekal.Itachi byl…jemný a on se začal v duchu chválit,že se v Itachim nespletl.
Úplně se uvolnil a poddal se tomu pocitu a..Itachimu.Černovlásek se usmál a zrychlil tempo a dravě se vrhl na Tobiho rty,do kterých následně vplul stejně tak dravým jazykem.Dychtivě,jako o život tam pobízel jazyk druhého ninji.Nemusel čekat dlouho.Tobi se do toho vášnivého tance s jejich jazyky hravě zapojil.Následně se mu zatmělo před očima.Touha a chtíč ho úplně pohltili.
„Itachi,“ vydechl.Itachi ho vášnivě líbal na rty,aby neměl čas myslet na něco jiného.Nechtěl aby se trápil,i když nevěděl kvuli čemu.Teď a tady mu chtěl udělat dobře.Chtěl ses ním něžně milovat.Díval se mu do očí,ve kterých ještě byly stopy strachu,ale už pomalu mizely.To ho potěšilo.
Tobiho v tu chvíli něco napadlo.Snad aby to Uchihu ještě více vzrušilo nebo co,se nahnul a pevně se zakousl Itachimu do krku.Stalo to,co Tobi očekával.Černovlásek vykřikl bolestí,ale souběžně s tím,vyvrcholil do Tobiho těla.Tobi ho za chvilku následoval.Uchiha si unaveně lehl na Tobiho spocen=é tělo.Hladil ho po černých vlasech,zraněném rameni a jemně ho líbal na bezchybn= tvář.
Znovu se mu do mysli vkradla otázka,proč mladík svou krásnou tvář zakrývá,ale únava co na něj náhle dopadla ho donutila mlčet a užívat si jen ten nádherný a hřejivý pocit v srdci.Tenhle pocit necítil hodně dlouho.Dokonce začal věřit,že mu zkamenělo srdce,ale teď,teď byl radostí bez sebe.
„To bolelo,“ zašeptal Tobimu unaveně do ucha a jemně a něžně ho políbil.Tobi mu polibek nadšeně opětoval a uvelebil si unaveného černovláska do náruče.Ten po chvíli pravidělně oddechoval a odplul do říše spánku.Tobi ale ne.Užíval si toho spícího mladíka na svém těle.Hladil ho po jeho černých vlasech a srdce mu radostě bušilo na poplach.Ani myšlenky na budoucnost a na to co se bude mezi nimi dít dál mu na radosti neubyly.Právě naopak.Byl rád,že se tohle stalo.Byl si jistý,že to bylo to nejlepší co se mu kdy v životě stalo.
S co největší opatrností si uvelebil spícího Uchihu do náruče a opatrně-aby do něčeho nenarazil- s ním přešel k palandě.Položil ho na ni a jemně políbil na čelo.Musel se usmát.Odhrnul mu vlasy,spadající mu do taváře ,která byla určitě teď uvolněná.Tak rád by ji Tobi spatřil,ale ta prokletá tma byla s přibývajícími hodinami větší a větší.A tak se Tobi jen znovu a lehce usmál a musel si vystačit se svými představami.Unavěně se položil vedle Uchihy a přitáhl si k sobě do náruče.Chěl být u něho co nejvíc.Jeho tělo bylo hřejivé a vyřazovalo krásný pocit bezpečí.S jeho černými vlasy v obličeji,z kterých každou chvíli nasál vúni,nakonec unaveně odplul do říše snů.
Komentáře
Přehled komentářů
tohle je uplně nejlepší povídka co sem kdy četla je to něco ! až na pár chyb je to dokonalost ....
bezva
(Hiei, 29. 7. 2009 20:06)
hm...výborná povídka , napiš další s Tobim pls.... Ale máš tam chybičku...Tobi nemá zelené oči ale...
VARUJI VŠECHNY , DALŠÍ TEXT BUDE SPOILER ( ČÁST DĚJE DOPŘEDU )TAKŽE KDO NECHCE NEČÍST!!!
Tobi nemůže mí zelené oči , protože je to Uchiha , tudíž má černé oči jako všichni jemu příbuzní . Je to Uchiha Madara , pravděpodobně nejsilnější postava s celého naruta a následně i vůdce akatsuki
- tato informace je pravdivá , čtu mangu , tak to vím
O_O no teeeda
(Gaara z púšte, 28. 5. 2009 16:00)to som trocha sklamany ze som sa dozvedel iba farbu jeho oci :-D ale co poviedka bola pekna a zasluzi si pochvalu :-D
krása!
(Akiyuu-chan, 11. 5. 2009 19:23)Hustě nejvíc! Je to úžasné. Njelepší povídka na tento pár ;)!!
...
(tess, 8. 5. 2009 12:48)hmmm. kdo by to do itachiho řekl. docela mě zajímá jestli mu bude dopřáno zjistit kdo ve skutečnosti tobi je.
www.may-darrell.wgz.cz
(May Darrellová, 8. 5. 2009 9:24)
Ahojky Riuu,
teda... bylo to krásné. Moc se ti to povedlo ;-)
nejlepší povídka co sem kdy četla !!
(lucqa, 25. 12. 2011 15:31)