Zasloužíš si svou pomstu
Tým Taka se před chvíli setkal s obávaným, nejstarším, žijícím Uchihou- Madarou. Ten této povedené, čtyřčlenné skupince řekl o srazu pěti Kage, a Sasuke se i svým týmem rozhodl poctit je menší návštěvou. Má jedinečnou příležitost zabít toho stařešinu Danzoua. Jednoho ze starších, kteří před lety Itachimu nařídili, aby vyvraždil celý svůj klan.
,,Běžte napřed, dohoním vás,‘‘jenže něco ho donutilo se zastavit v půli cesty, a svůj dočasný tým na okamžik opustit.
,,Ale Sasuke, proč?‘‘zastavila se i Karin a nechápavě na něj pohlédla.
,,Musím si ještě něco zařídit. Nebojte se, dohoním vás,‘‘řekl jen a za chvíli po něm zbyl jen obláček hustého kouře. Karin i ostatní nic nechápali, ale jelikož byl Sasuke vůdce týmu, nechali to být. Ostatně věděli, že je chytrý a ví, že si nemůže dovolit žádné, unáhlené závěry.
,,Takže Naruto porazil Peina úplně sám?‘‘
,,Přesně tak, zesílil, možná že je silnější, než Sasuke,‘‘
Sasukemu se tyhle slova, tenhle malý rozhovor mezi zeleným členem Akatsuki a členem jeho týmu, vracel do hlavy čím dál víc. Nebylo mu to tak jedno, jak si na první pohled každému zdálo. Vrtalo mu to hlavou čím dál víc. Věděl, že je Pein po Madarovi z Akatsuki nejsilnější, ale že by ho mohl porazit Naruto úplně sám? Kvůli tomuhle se rozhodl polozbořenou Konohu, po opravdu dlouhé době, navštívit. Ale nejen tenhle důvod ho donutil k těmto nezvyklým krokům. Ve skrytu své duše chtěl toho blonďatého kluka zase vidět.
,Jak asi vypadá. Už je to dlouho, co jsme se neviděli. Naposledy, když se mě vydal hledat. Jak se zdá , tak na mě nejspíš zapomněl´ pomyslel si Sasuke s velice hlubokým povzdychnutím, když skákal ze stromu na strom neobyčejně velkou rychlostí.
Mezitím v rozpadlé Konoze, kam se pomalu ale jistě vrací život……
,,Hinato,‘‘zavolal blonďatý zachránce této vesnice na dlouhovlasou členku klanu Hyuuga. Ta šla i se svou sestrou na pomoc svému otci do rodinného sídla klanu Hyuuga.
,,Oh, Naruto?‘‘vydechla s tím svým štiplavým hláskem, který byl sotva slyšet. V okamžiku, jak spatřila svoji, teď už ne-tajnou lásku, zčervenala. Tentokrát, ale měla proč. Přiznala se totiž Narutovi ke svým citům, které k němu tak dlouho chová. Kdo ví, jestli bude blonďatý ninja její city opětovat.
,,Hinato, víš já..,‘‘začal trochu nervózně, když konečně mladou Hinatu dohonil.
,,Ne, Naruto, já….omlouvám se,‘‘znovu celá zrudla a zakotvila svoje bílé oči hluboko do země. Naruto se snažil najít důvod, proč se omlouvá. Vždyť nic hrozného neudělala.
,,Víš Hinato…to co jsi předtím říkala….ehm…je pravda?‘‘ptal se trochu rozpačitě modrooký chlapec. Tohle ještě nikdy nezažil a ani v nejmenším by ho nenapadlo, že je do něj Hinata zamilovaná. No, když se to vezme z druhé strany, možná ve skrytu své duše to vycítil. Z Jejích pohledů a gest, ale nevěnoval tomu pozornost.
Hinata zarytě mlčela a čím dál víc se dostávala do nádechu rudé barvy. Co by mu na to měla říct? Jo Naruto, je to pravda. Jsem do tebe zamilovaná a moc tě obdivuju…….. už tolik let, a proč se mě na to tak blbě ptáš? ……..To asi těžko.
Naruto mohl z pohledu na ní, ihned vyčíst, že odpověď na jeho otázku je na sto procent kladná. Jak rád by její city opětoval, ale jak může? Jak může, když jeho srdce patří někomu úplně jinému? Má jí to říct a odmítnout jí? Nebo jí nalhat lži a být s ní jenom z lítosti? Naruto ale věděl, že ta druhá varianta by byla mnohem horší, než ta první. Pochyboval, že by to Hinata svým vševědoucím Byakuganem nepoznala. Sice nebyla ve čtení myšlenek tak dobrá, jako její bratranec Neji, ale stejně nechtěl nic riskovat. A tak se snažil najít ta správná slova, pro nějaké rozumné a přijatelné odmítnutí. Ale copak taková slova vůbec existují? Odmítnutí bolí, ať jsou slova jakákoliv. Nezáleží na tom, jestli jí odmítne hrubě nebo jemně. Bolest v jejím zlomeném srdci bude bolet tak jako tak.
,,Víš Hinato, já…..já tě mám rád.., ale..ale jako kamarádku…..promiň,‘‘řekl a najednou mu bylo Hinaty líto. Ta na to nic neřekla. Nejraději by utekla. Utekla daleko odsud. Ostatně jako vždycky.
,,Hanabi, pojď, už musíme jít,‘‘zavolala na svou mladší sestru, která teď šla nenápadně za nimi. Na Naruta se už ani nepodívala, popadla svoji mladší sestru za ruku a vydala se směrem ke zbořenému příbytku své ušlechtilé rodiny.
Naruto se jí ani nepokusil zastavit. Věděl, že jí tímhle zlomil srdce a stejně tak věděl, že by jí měl nechat být. Aspoň na chvíli….Sám poznal, co to znamená mít zlomené srdce. Jeho sice ještě nikdo neodmítnul, teda až na Sakuru, ale ta se nepočítá…..
A tak si s povzdychnutím založil ruce za hlavou, jako to vždycky dělával a vydal se napříč rozpadlou Konohou. Jak rád by se zastavil na jednu velkou porci ramen. Ale jak může? Všechno - domy, zahrady, obchody, dokonce i akademie, to všechno je pryč. Kdo ví, jak dlouho bude trvat, než se vesnice skrytá v listí zase vzchopí a vesničané si postaví nové domy. Ale snad každý tu začínal, čím dál víc chápat, že to nebude vůbec lehké. Každého, hlavně teda Yamata, který dokáže se dřevem dělat zázraky, to bude stát hodně potu a slz. A taky chakry….
Najednou ale Naruto vycítil divný pocit. Jako by ho někdo sledoval. Vycítil přítomnost někoho, koho už tak dlouho neviděl, přitom po tom toužil snad každičkou minutu svého života. Vycítil tu ohromnou a silnou chakru, která si vyžadovala veliký respekt. Samozřejmě ihned poznal, o koho se jedná, ale nic na sobě nedál znát a zamířil si to do lesa, kde nebyla žádná možnost, že by je někdo zahlédl. Nechápal, proč ta osoba přišla a sleduje ho. Ale rozhodně ho to zajímalo a chtěl to zjistit.
Sasuke se konečně po necelé dvouhodinové cestě zastavil. Zastavil se, a při tom pohledu na svůj bývalý domov, mu málem spadla čelist. Zastavil se na kraji toho velkého kráteru, kde dříve bývala vesnice skrytá v listí. Teď už tam ale není. Všude jen samé trosky, škody, kusy domů,…..
,Takže je to pravda, Pein zaútočil na Konohu‘pomyslel si a ač nerad si musel přiznat, že ho u tohohle strašného pohledu zamrazilo a zabolelo u srdce. Jaká ironie. Pomyslel si. Kdyby ho před chvílí Madara nezastavil, byl by odhodlán Peina napodobit a na tuto vesnici zaútočit. Docela se divil, že žádné oběti na životech nejsou, ale dával to za vinu samozřejmě Narutovi, který je všechny zachránil. Sasuke se po chvíli vydal do toho velkého zmatku. Do zničené vesnice skryté v listí, kde po nájezdu dřívějšího šéfa Akatsuki zůstaly jen základy. Možná ani to ne…..
Vydal se najít svého bývalého týmového parťáka, který se ho už tolikrát vydal hledat, aby ho přivedl zpátky sem. Nebylo to vůbec těžké. Narutovu chakru, která za ty léta co se neviděli, viditelně zvýšila svou, už tak velkou sílu, našel hned. Zahlédl ho, jak stojí s nějakou dlouhovlasou dívkou uprostřed těch trosek, co z akademie zbyly, a o něčem se spolu bavili. Sasuke nejdřív Hinatu nepoznal, ale potom, jak se ta dívka zahleděla, při pohledu na blonďáčkam do země a viditelně zrudla, ihned mu to došlo. Hinatě ale nevěnoval žádnou pozornost. Ta ho ani v nejmenším nezajímala. Soustředil se na Naruta. Při pohledu na něj mu poskočilo srdce a znovu se objevil ten příjemný pocit, který už tak dlouho nevnímá a snaží se ho ze sebe vymanit. Musel uznat, že Naruto vyrostl, a jak se zdá i hodně zesílil. Vyrostl ve velice pohledného, mladého muže. Dokonce se zdálo, že je i vyšší než on. Vždycky to bývalo naopak. Možná proto, že je Sasuke o čtyři nebo o tři měsíce starší než blonďák, ale teď je z Naruta správný ninja. Roztomilost mu ale stále nechybí. Stále se dokáže i přes své potíže v jakých se nachází, smát a radovat se ze života. Tohle na něm vždycky miloval…..
Sasuke se ho rozhodl i nadále sledovat. Chtěl s ním změřit síly, nebo aspoň si to namlouval, a tak ho následoval přímo do lesa. Ani v nejmenší ho nenapadlo, že o něm Naruto ví. Musel si dávat velký pozor, aby ho nikdo neviděl. Kdyby ano, určitě by to znamenalo mnoho nepříjemných potíží, o které ani v nejmenším nestál.
Naruto šel hluboko do lesa. Ani nechápal proč, ale ve skrytu své suše vycítil, že je tu Sasuke kvůli němu. Nejspíš chce bojovat. Napadlo ho a docela ho zarazilo, že ho pořád sleduje, a že ještě nezaútočil na Konohu, jak to říkal Danzo, než ho prohlásil za Nukenina. Naruto ale věděl, že kdyby Sasukeho někdo viděl, byl by ve velkém nebezpečí. A to on v žádném případě nechtěl….Proto také zamířil do nejodlehlejší části toho hustého lesa.
Nakonec se zastavil uprostřed jedné menší mítinky. Zastavil se a čekal. Jak správně předpokládal, Sasuke chtěl bojovat a to se mu ihned potvrdilo.
Z pravé strany na něj z nenadání přířítilo pět ostrých kunaiů. Naruto se ani nelekl, ba ani neuhnul. Čekal, až k němu doletí a když byly v těsné blízkosti u něj, jen tak, jako by nic je chytil všechny do ruky. Ani se přitom nepohnul a pro Sasukeho to byl důkaz, že o něm Naruto, už nějakou dobu ví. Docela ho překvapilo, že si ho všimnul tak rychle, ale bylo mu to jedno.
,,Co tu chceš?‘‘řekl Naruto chladně a otočil se za místem, kde se Sasuke celou dobu schovával. V koruně velkého jehličnatého stromu. Sasuke s tím svým nicneříkajícím a zamračeným výrazem skočil na zem. Narovnal se a postavil se přímo naproti blonďákovi. Stáli naproti sobě a jen na sebe zírali. Jako tehdy, když byli v Orochimarově skrýši. Dívali se na sebe, po dlouhé době, kdy se stalo velice zlých věcí.
Naruto musel uznat, že se Sasuke vůbec nezměnil. Jen ve vlasech zaznamenal menší změnu v podobě, menší ofiny na jeho čele.
Stejný výraz jako před lety, možná ještě zamračenější, dodával jeho bezchybnému obličeji tajemný výraz. Jeho pronikavé, černé oči se taky vůbec nezměnili. Ale ano, vlastně změnili….teď v nich byla ještě větší bolest, než před tím. I přes tohle všechno si musel Naruto říct, že je to pořád ten neodolatelný Sasuke Uchiha, který byl po dlouhou dobu jeho rivalem a nyní i smyslem jeho ninjovského života.
,,Takže je to pravda, že jsi zastavil Peina úplně sám,‘‘ozval se jako první Sasuke. Jeho chladný on však blonďáka nevyvedl z míry. Vlastně by se divil, kdyby tenhle tón v jeho hlasu chyběl.
,,Co je ti do toho? Jak vidíš, přišel jsem bohužel pozdě,‘‘posmutněl při vzpomínce na svou rozpadlou vesnici, kterou nestihl zachránit před destrukcí.
,, Co tu chceš? Že by si změnil názor a přeci jen se vrátil?‘‘Naruto nechtěl být tak hrubý. Dokonce se divil, kde se v něm najednou vzala ta zášť vůči němu. Možná mu dával za vinu tu bolest ve svém srdci, když odešel….odešel a přetrhal pouta, která je spojovala. Bylo to zas tak divné s ním mluvit. Naruto byl šťastný, ale zároveň věděl, že tu Sasuke nezůstane.
,,Do týhle špinavý vesnice plných zrádců se už nikdy nevrátím. Přišel jsem dokončit to, co jsem před několika lety nestihl,‘‘řekl černovlásek, a vyřítil se přímo proti Narutovi. Ten se ani nehnul. Čekal, co Sasuke udělá. Když na něj Uchiha zaútočil pěstí, Naruto se rozplynul v obláčku kouře. Černovlásek ihned poznal, že je to Narutova technika Stínového klonu.
,,Nebudu s tebou bojovat. Jestli si přišel kvůli tomu, tak tu jen ztrácíš čas. Mám na práci důležitější věci, než se tu s tebou zahazovat. Měl bys odejít,‘‘ozvalo se za Uchihou a tyhle slova mu úplně vyrazily dech. To, co Naruto řekl, na něj vůbec nesedělo. Naopak, tyhle slova byste před několika lety mohly slyšet ze Sasukeho úst. Když byli ještě nezkušenými genini, tým 7 a všechny ty zlé věci měli ještě před sebou. Tehdy byl Naruto nemotorný a bez špetky talentu. Ale teď se něco změnilo.
Sasuke ale nechtěl zkoumat co, a rychle se otočil, namířil proti Narutovi pěstí. Trefil se mu přímo do břicha, ale Naruto se znovu rozplynul v obláčku kouře.
,,Zase klon? Jseš takovej ubožák, že posíláš do boje klony? No tak Uzumaki, snad se mě nebojíš?‘‘ řval Sasuke na celý les. Naruto se zničehonic objevil za ním a chtěl mu pěsti oplatit, ale Sasuke je včas zachytil. Narutova ruka byla v té Sasukeho a ten ji ne a ne pustit. Zadívali se navzájem do očí.
,,Proč jsi přišel? Svou pomstu už máš, ne? Svého bratra jsi zabil, tvoje pomsta je tak dokončena, tak o co ti sakra jde?‘‘ ptal se Naruto naštvaně a Sasukeho, při vzpomínce na svého nevinného bratra, kterého Konoha tak chladně využila, píchlo u srdce.
,,Naopak, moje pomsta teprve začíná,‘‘ řekl a odhodil Naruta na nedaleký strom. Sasuke čekal, že to bude zase klon, ale tentokrát se přepočítal. Naruto se svezl po kmeni stromu na zem. Pomalu se začal zvedat a otřel si pramínek krve, co mu z nárazu vytekl z pusy.
,,Heh, přišel jsi zničit Konohu? Tak to už se nemusíš obtěžovat! Tvůj kamarád Pein tu už dávno byl,‘‘ řekl a nechutně se uchechtl. Sasukemu bylo jasné, že vinu za zničení Konohy dává blonďáček celé organizaci Akatsuki. Tudíž i jemu.
Naruto se začal zvedat. Nechápal, proč Sasuke přišel tak najednou. Proč chce tak najednou bojovat, ale on s ním rozhodně v plánu bojovat nemá. Nechce….
,,Takže, nejdřív si podvedl a využil Orochimara, pak si zabil svého vlastního bratra a teď chceš zničit i Konohu? Jseš větší podrazák, než jsem si myslel, Sasuke,‘‘ř ekl a konečně se s velkou obtíží narovnal.
Sasuke na to jen přimhouřil oči. Jak se Naruto opovažuje mluvit o zradě, přitom sám žije ve vesnici, kde se to zrádci jenom hemží.
,,Drž hubu. Nevíš nic. Nic nechápeš,‘‘zasyčel naštvaně, a svou nevídanou rychlostí, vyrazil přímo k blonďákovi. Ten nestačil bohužel uhnout. Sasuke ho s velkou ránou přirazil ke stromu, kam blonďáček před chvílí tvrdě dopadl.
Naruto, pod tvrdostí a silou nárazu zasyčel bolestí a vyplivl krev. Hrubá kůra stromu se mu zařezávala do zad. Sasuke ho naštvaně chytil pod krkem a nadzvedl ho, takže Narutovy nohy nedosahovaly země. Blonďáček se podíval vzdorovitě do černých očí a čekal, co Sasuke udělá. K boji s dávným přítelem se však Naruto neměl.
,,Chápu tě, Sasuke. Nejsi jediný, kdo ztratil blízké. Jiraya je mrtvý. Pein ho zabil, ale pomstou nic nevyřešíš. Jen to uděláš horší, než to je,‘‘ zachrčel, protože stisk na jeho krku byl čím dál víc silnější. Sasuke se mu podíval do očí. Chápal význam Narutových slov. Sám přece zabil Itachiho. Unáhlil se a zabil ho. Kdyby tehdy zjistil, jak se pravda má, dopadlo by to jinak, ale přece mu nemůže nikdo vyčítat, že svou si svou pomstu zaslouží. Každý, i Naruto by to měl chápat.
Sasuke ho pustil až tehdy, když se Narutovi zablesklo v očích. Nechtěl ho zabít. Vždyť Naruto je ten, kdo ho drží od nápadu, aby si vzal život a osvobodil se od věčné bolesti.
Pustil ho, ale svou ruku kolem jeho krku nechal stále tam. Naruto se trochu zakuckal, ale když se vzpamatoval, podíval se Sasukemu do očí. Nechápal, co se mu stalo, že se tolik změnil, ale muselo to být něco opravdu hrozného. Bylo mu ho tak líto. Chtěl by mu pomoci, ale jak?
,,Měl bys odejít. Danzo tě prohlásil za Nukenina, jestli tě někdo uvidí, budou tě chtít zabít,‘‘řekl a Sasukemu už po několikáté vyrazil dech. Takže ten proklatej Danzo.
,,Takže proto si mě dotáhl sem? Aby mě nikdo neviděl…‘‘Sasukemu poskočilo srdce radostí. Takže přece jen se k němu Naruto neotočil zády. Pořád ho považuje za přítele. A tak se trochu odtáhl a svůj stisk kolem Narutova krku zmírnil na minimum.
,,Myslel sis, že jsem na tebe zapomněl? ‚‘‘zeptal se Naruto.
,,To si přece přátelé nedělají,‘‘řekl a Sasuke uhnul pohledem. Tímhle mu Naruto prokázal, že je načase se mu přiznat k utajeným citům, které k němu chová. Možná je teď ta poslední šance. Třeba se už nikdy neuvidí.
,,Naruto, ale já už nechci být jen tvůj přítel,‘‘řekl najednou, svoje ruce opřel o strom vedle Narutovy hlavy. Naruto vytřeštil oči.
,,Co?‘‘vydechl jen a snažil se zakrýt nadšení, překvapení a údiv které ho v tu chvíli postihlo.
Sasuke nic říkal, nechtěl. Slova byla zbytečná. Našel totiž jiný způsob, jak mu o svých citech říct. Jak jinak než polibkem. Polibkem, kterým vyrazil Narutovy dech a do kterého vložil Uchiha veškeré své city, co mu ještě po tak bolestivých událostech zbyly.
Naruto, když se dotknul Sasukeho rtů, musel vydechnout. Jak dlouho už po tomhle toužil? Strašně dlouho…….Ale jak čas plynul a Sasuke se navracel, přestal v to doufat.
,,Sasuke, co…co..,‘‘Naruto se nezmohl ani na srozumitelnou větu, jak byl překvapený. S vytřeštěnýma očima se díval nevěřícně do Sasukeho tváře, která byla najednou tak blízko, jako nikdy jindy.
Sasuke se mírně usmál. Poprvé od doby, kdy zabil Orochimara se zase jednou usmál. Pohladil vyjeveného blonďáčka jemně po jeho tváři.
,,Naruto, já ….se asi do tebe zamiloval,‘‘zašeptal a Narutovi při tomhle poklesla čelist o několik metrů. Nemohl uvěřit tomu, co mu tu ten zběhlý Uchiha říká. Že by to cítil stejně jako on? Je to vůbec možné? Naruto ale nepochyboval, že Sasuke mluví pravdu. Viděl mu to na očích.
,,Sasuke…..,‘‘zašeptal a to bylo jediné slovo, na které se v tu chvíli zmohl. Na nic nečekal a rozhodl se vzít tuto záležitost do svých rukou. Přitáhl si Sasukeho k sobě a polibek mu vrátil.
Sasuke se k němu přitiskl, druhou volnou rukou mu vjel do už tak zježených blond vlasů a v další vteřině mu Naurto obtočil ruce kolem krku. Naruto jako vždy na nic nečekal a vplul černovláskovi jazykem do úst. No, co. Teď má jedinečnou možnost si ho na chvíli pro sebe ukradnout. Pochyboval, že se Sasuke zdrží dlouho. Nemohl uvěřit, že se to vážně děje. Že se Sasuke vrátil kvůli němu. Že ho miluje….bylo to jako sen. Sen, který se vyplnil. Sasukemu unikl sten, když se mu Naruto vloupal do úst jazykem, ale nechal to být. Bylo to tak příjemné, že ani on na nic nečekal a do polibku se hladově zapojil. Plenil Narutova ústa jako o život. Jako kdyby to mělo za chvíli přestat a Sasuke si chtěl užít každou minutu, v blízkosti toho blonďatého pokušení, kterému tak dlouho odolával.
Sasukeho ruka začala putovat po Narutově těle a bříšky prstů mapoval každýhladil každý centimetr jeho horké kůže.
Sasuke ho se zapálením vášnivě líbal a nepřestával jej hladit. Odtrhl se od něj až po dvou minutách.
,,Sasuke, prosím tě…řekni, řekni, že se mi to jen nezdá ," přitáhl si překvapeného Sasukeho za triko a polibky mu začal vracet s takovou vervou, až Uchiha pomalu nestíhal reagovat. Vašnívě se tam líbsli sbxlo jim jendo kde jsou. Hlavně když jsou spolu......
,,Miluju tě, Naruto," zamumlal Sasuke roztouženým hlasem.
Oba dva se začali oddávat rozkoší a touze po tom druhém. Už to prostě nešlo zastavit. Oba dva na to byly připraveni a věděli, že jiná možnost se už taky nemůže naskytnout. Přeci jen mají oba na svůj mladý věk až moc nepřátel…
Oba dva se po chvíli svezli podél stromu na zem. Sasuke toho okamžitě využil a na Naruta si obkročmo sedl..
............................
Oba dva tam leželi, pod smrken, kde se právě milovali a vychutnávali si tento moment. Jak Naruto tak i Sasuke věděli, že tento nepopsatelný zážitek bude mít jednou svůj konec. Sasuke si to uvědomil jako první. Před sebou má ještě jeden důležitý úkol. A to- svoji pomstu. Pomstu, která ho doprovází celým životem.
,,Naruto, já…‘‘sklopil hlavu a cítil se provinile. Konečně ho po tak dlouhé době potkalo štěstí, a teď ho bude muset opustit
,,Nic neříkej. Musíš odejít.‘‘Naruto ihned poznal, oč kráčí. Poznal to ze Sasukeho smutného tónu.
,,Já, musím zabít Danzoua,‘‘řekl mu černovlásek narovinu a Naruto na to jen pozvedl obočí.
,,Danzoua? Proč?‘‘ptal se nechápavě. I když pochyboval, že mu o tom co se stalo Sasuke poví.
,,To je dlouhý příběh, věř mi, že mám dobrý důvpd to udělat, ale teď už musím jít,‘‘řekl a zadíval se Narutovi přímo do jeho blankytně modrých očí, ve kterých se vždycky dokázal utopit. Jemně o políbil na rty, zvedl se a v okamžiku se oblíkl.
Naruto na to jen kývnul. Přešel k Sasukemu a láskyplně ho objal.
,,Vrátíš se?‘‘ptal se stále v tom láskyplném obětí, které nemělo konec.
Sasuke ale neodpověděl. Jak může odpovědět, když ani sám neví, co ho na srazu pěti kage čeká? Přeci jen zabít Danzoua nebude tak lehké. Navíc, když tam budou i ostatní kage.
Sasuke se od Naruta odtrhl, pohladil ho po tváři a lehce se usmál. Jemně ho políbil na rty. Tenhle polibek Narutovi řekl, že na něj má čekat. Nic jiného se dělat nedá.
,,Sasuke,‘‘zavolal na něj ještě, když se černovlásek chystal odejít. Sasuke se otočil.
,,Taky tě miluju,‘‘řekl. Sasuke se šťastně usmál a hned na to zmizel v obláčku kouře.
,,Běž Sasuke, zasloužíš si svoji pomstu,‘‘zašeptal do prázdna a ticha lesa. Z pravého oka mu ukápla slza. Už zase…už zase se spolu loučí. Tentokrát ale v dobrém.
................................................KONEC...............................................
Komentáře
Přehled komentářů
Jééé! Ty se máš. Víš jak já toužím po tom, aby se mi zdálo o SasuNaru? Takovejhle sen já mít...Nechci se nikdy probudit. xD
Já to říkala
(Klapča, 21. 7. 2009 15:10)Fakt! Ty si v psaní lepší a lepší!!! Byla to nádherná povídka!! :)
=33!!!
(Majka, 3. 7. 2009 10:21)Jůůů to bylo kwáásnýý!! Chudinka Naru, proč vždycky musí trpět?? =).....nop nic, byla to váážně kawaii kapitolka, Riuu-chan=33!!!
:-)
(terkic, 1. 7. 2009 16:00)to bylo hrozně krásnéé:)a ani to yaoi sem tam nepostrádala, ta povídka byla moc kouzelná:)
O-O
(Gaara z púšte, 1. 7. 2009 13:59)OMG...však to nemalo chybu...a vidíš...súhlasím s Glorilian...aj ked mi to dalo námahu prečítať jej prezývku :-D,ide to aj bez yaoi...aj ked ja sa toho nemôžem nabažiť...tak zas niečo vymysli Riuu :-D,a nenechaj nás dlho čakať...jasnééééé!!! :-D
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 1. 7. 2009 10:00)
=)
No vidíš, jde to i bez yaoi!
Fajná povídka.
D':
(ajajaj, 1. 7. 2009 9:15)
To bylo kawaii~
*Nebudu brečet, nebudu brečet, nebudu...* sám Kishimoto by se mohl inspirovat!!! XDDD
Kawaii!!
(Temi-chan, 26. 7. 2009 16:09)