3.Přepadení
JEREMY
Lekl jsem se a překvapením nadskočil. Málem jsem až upustil telefon. Ruce se mi začali třást a já vůbec nechápal proč. Nejspíš tím, že jsem to nečekal. Zamáčkl jsem zelené tlačítko na svém mobilu.
,,No?…ehm..teda Halo?‘‘řekl jsem a měl jsem sucho v krku.
,,Ahoj Jer, tady Lukáš!‘‘
,,Ahoj,‘‘řekl jsem a přemýšlel , jestli se mi to nezdálo , nebo my vážně řekl Jer?
,,Tak jak si dojel?‘‘
,,No, v pohodě a ty?‘‘
,,Jo taky. Jen jsem se chtěl zeptat jestli bys neměl někdy čas…..…..no… Mohly bychom někdy zajít na pivo a zavzpomínat na starý časy,‘‘řekl s hodně velkou dávkou energie.
Já byl úplně zaskočen a popravdě nejdřív nevěděl co říct. Nečekal jsem, že mi zavolá tak rychle. Popravdě jsem vůbec nečekal, že by mi mohl zavolat.
,,J-jo, jasně, že jo. A a kdy?‘‘vykoktám se konečně a slyším , jak se Lukáš nad mými rozpaky výborně baví.
,,No, co třeba v sobotu?‘‘
,,Super, tak teda v sobotu,‘‘řekl jsem a s nesmělým ‘‘ahoj‘‘ jsme se rozloučili. Zaklapl jsem svou vyklápěcí motorolu a snažil se vzpamatovat ze šoku. Musím ale uznat, že jsem rád, že mi zavolal a ušetřil mi tak čas s přemlouváním sám sebe. Já bych se k tomu nejspíš neodhodlal.
…………………………………………………………
Druhý den jsem vstal z bolavou hlavou a náladou pod psa. Čekalo na mě totiž plno nevyřízených věcí. Ihned jak jsem se nasnídal, oblékl a dal se do kupy, jsem se vydal do banky pro nějaké peníze a taky rozměnit do směnárny. Nechtěl jsem jet taxíkem a tak jsem zvolil trasu po svých. Do centra to ostatně nebylo daleko a já se chtěl projít. Bylo to jen pár bloků a tak jsem šel. Slunce mi hřálo nad hlavou a já se cítil moc dobře. Nevím proč, protože bolest hlavy vůbec neustávala.
V bance jsem si vybral z účtu asi deset tisíc a u toho jsem dostal navíc, vizitku s telefonním číslem mladé slečny, která mě s úsměvem obsluhovala. Byla docela hezká, a tak jsem si její číslo s radostí vzal. Proč taky ne.Ta holka byla hezká, milá a vypadala jako docela hodná holka.
Čas mi ubíhal hodně rychle a já si zašel do restaurace na oběd. Potom jsem se procházel po Praze a vůbec jsem nedbal na nohy, které mě z toho ustavičného chození začali dost bolet.
V podvečer jsem se procházel parkem na čerstvém vzduchu. Slunce zapadalo, letní vánek mi čechral vlasy a na to, že už byla skoro tma, bylo v parku docela hodně lidí. Procházel jsem tam a okolo mě procházelo plno mladých páru, které se buď drželi za ruce a nebo si vyměňovali zamilované pohledy. Pár pohledů od nezadaných dívek, které zrovna šlo kolem mě , jsem také schytal. Ale neměl jsem náladu jim je vracet. A tak jsem si sedl na lavičku a vzpomínal na staré časy.
Zrovna, když jsem se chtěl zvednout a jít domů jsem zaslechl hodně známí hlas volající o pomoc. Vytřeštil jsem oči a rychle se začal otáčet za hlasem. Určitě to byl Lukáš.Jeho hlas bych poznal všude. Rychle jsem se zvedl a začal ho hledat. V parku bylo šero a Lukášův hlas už taky utichl, proto bylo dost těžké vypátrat kde se nachází.
Zmocnila se mě panika a začal si představovat tisíce důvodů proč by právě on volal o pomoc. Po pěti minutách, kdy jsem obešel park křížem krážem, jsem zahlédl nějakou pomenší asi šestičlennou skupinku nějakých chlapů, kteří za hustým porostem, kde nikdo neviděl do někoho kopali. Sevřel se mi okamžitě žaludek. V duchu jsem si začal dělat obavy aby jejich oběť nebyl Lukáš. Rychle jsem se tam rozběhl a ani nedbal na to co by se mohlo stát. Musel jsem mu pomoct.
,,Co to děláte?‘‘rozkřičel jsem se na ně, když jsem spatřil onu známou blonďatou osobu, která byla v bezvědomí a ležela bezvládně na zemi.
Byl to Lukáš. Vytřeštil jsem oči a v tu chvíli se na mě otočili tři statní chlapi ve středním věku, s výrazama masového vraha a s obličejema o nic lepších. Jejich ostré rysy by v každém vzbudili strach. Ve mně ale ne. Když jsem sledoval, jak Lukáš leží bezvládně na zemi, zmocnil se mě takový vztek, že jsem se rozběhl k té skupince šklebících se chlapů a začal se s nimi prát.
Vůbec nevím , co mě to napadlo, ale v tu chvíli jsem to neřešil. Ubaloval jsem každému z nich jednu ránu za druhou y a díval se jak sebou , jeden po druhém mávají o zem. Vůbec jsem ani v tu chvíli nechápal , kde se ve mně najednou vzala moje agresivita a povaha rváče, kterou jsem od základky ukrýval. Bylo mi to jedno. Ti chlapi ublížili Lukášovi a potřebovali za vyučenou.
Bohužel pro mě , můj vztek mě zaslepil natolik, že jsem přestal vnímat co se děje za mnou , a když se jeden z těch mužů přiblížil ze zadu ke mně a já se na něj otočil, zabodl mi nůž do žeber. Přejela mnou bolest, ale ne taková abych mu neubalil jednu ránu do nosu a on i s ostatními neutekl.
Jelikož rána nebyla hluboká a nůž okamžitě vypadl z mého těla, nebyla bolest příliž velká .Já na ni ani na chvíli nepomyslel, jelikož se mi svíjel žaludek z pohledu na zmláceného Lukáše. Rychle jsem k němu přiběhl. Sklonil se nad ním a nahmatal puls. Nevím proč mě to napadlo, ale nejspíš jsem až moc ovlivněn americkými akčními filmy. Bylo jasné, že Lukáš omdlel. Žádné bodné rány jsem neštěstí neviděl ani nenahmatal. Byl jen hodně pomlácený. A navíc , co bylo nejlepší a mě z toho spadl kámen ze srdce, začal otevírat oči.
,,J-Jeremy?‘‘bylo jeho první slovo, když oči otevřel úplně. Z pusy mu tekl malý pramínek krve, ale nebylo to nic vážného. Měl jen protrhlý dolní ret.
Vděčně jsem se usmál a zhluboka si oddychl. V duchu jsem zaháněl myšlenky a představy co by se s ním stalo, kdybych nepřišel.
,,Co tu děláš?‘‘zachrčel a snažil si vybavit nějaké vzpomínky.
,,Zachraňuju tě,‘‘znovu jsem se usmál a pomohl mu na nohy. Musel jsem ho podepřít svým vlastním tělem.
,,Řekni mi kde bydlíš, zavolám taxíka a odvezu tě domů.‘‘nabídl jsem a s jeho rukou okolo krku jsem se vydal pryč z tohohle místa plného násilníků. Na svoji ránu jsem si ani nevzpomněl a ani mě nenapadlo ho vzít do nemocnice. Mám takové podezření, že by s tím stejně nesouhlasil.
,,Ne..to nemusíš, jsem v pohodě,‘‘zachrčel znovu a málem upadl. Naneštěstí jsem ho včas zachytil.
,,Jo to tak. Řekni mi kde bydlíš,‘‘nařídil jsem mu přísně a jemu nezbývalo nic jiného než mi nadiktovat svou adresu. Řekl mi jí a já ihned zavolal odvoz. Po chvíli jsme oba seděli ve stříbrné škodě octavii a jeli jsme na místo, které mi řekl Lukáš. Ten zase spal a řidič po něm a i po mě házel podezřívavé pohledy. Nejspíš si říkal, z které hospody jsme to zrovna vylezli.
Netrvalo dlouho a zastavili jsme před jedním velkým panelákem. Byl v oranžové barvě a mě připadal dost moderní. Zaplatil jsem taxikářovi, který mi nabídl pomoc se spícím Lukášem. Já ji samozřejmě ochotně přijal.
Museli jsme jít po schodech. Lukáš mi totiž neřekl v jakém patře bydlí a já tak musel u každých dveří nakouknout na zvonek, jestli se tam nenachází Lukášovo jméno. Našel jsem ho kupodivu brzy v druhém patře. Poděkoval jsem ochotnému Taxikáři a opřel si Lukáše o stěnu.Ten začal nabírat znovu vědomí a otevírat oči. Prohmatal jsem mu kapsy a po dlouhém ,jak bych to řekl ošahávání jsem našel svazek klíčů od jeho doufám, že prázdného bytu. Určitě by mě nepotěšilo kdyby tam na něj někdo čekal. Rodiče bych snad ještě snesl, ale jestli má Lukáš přítelkyni, a při jeho vzhledu o tom nepochybuji , tak to by mi vážně vadilo. Jen těžko bych vysvětloval jak Lukáš ke svým zraněním přišel.
Odemkl jsem, otevřel dveře a vydal jsem s polovzbuzeným Lukášem do jeho bytu. Naneštěstí tam byla tma a já tak poznal, že tu nikdo další není. Lukáš docela těžce nahmatal vypínač od světla. Vešel jsem s ním dovnitř, zavřel za sebou dveře a šel dál. Lukáš znovu nahmatal vypínač od světla , jelikož se v místnosti, která se podobala obýváku, rozlehlo ostré světlo.
Rychle jsem přešel k prostorné pohovce a Lukáše jsem na ní posadil. Lukášovi se nejdříve obličej zakřivil bolestí , ale potom se mu obličej zvlnil do podoby připomínajíc velkou úlevu.
,,Jseš v pohodě?‘‘zeptal jsem se opravdu nevhodnou otázkou. Lukáš totiž vůbec nevypadal, že je na tom dobře a už vůbec nevypadal , že by byl v pohodě.
,,Jo, jsem v pohodě,‘‘řekl a usmál se nebo se o to spíš pokusil.
,,Kde máš lékárničku,‘‘zeptal jsem se ho a on mi jako na povel ukázal směr do koupelny. Až teď jsem si všiml jak velký a pěkný má byt. Koupelna byla celá v černých kachličkách a na to, že to byla koupelna v ne moc velkém bytu, byla docela velká. Lékárnička byla pověšena na stěně a já ji ihned vzal.
,,Nečekal jsem, že se uvidíme tak brzy,‘‘řekl , když jsem k němu znovu přišel. Sedl jsem si vedle něj.
,,To já taky. Cos tam prosím tě dělal?‘‘zeptal jsem se ho a vyndal dezinfekci.
,,Šel jsem se jen tak projít,‘‘řekl a já mu přiložil vatu i s dezinfekcí na poraněný ret. On na chvíli zasyčel bolestí a ucukl, po chvíli už ale držel klidně. Díval se mi do očí jakoby chtěl něco říct. Pořád ale mlčel a já musel pod jeho pohledem uhnout.
,,Co tě bolí?‘‘zeptal jsem se ho radši.
,,Jen hlava,‘‘řekl a chytil se za hlavu. Na nic jsem nečekal a šel do kuchyně pro led. Našel jsem ji rychle a stejně tak ledničku. Vzal z kuchyňské linky utěrku a dal zabalil do ní kostky ledu.
,,Na dej si to na hlavu. Víš jak si mě vylekal, měl bys jí na policii,‘‘
Lukáš se po téhle větě na mě podíval překvapeným pohledem.
,,Neříkej že ses o mě bál,‘‘zeptal se s úsměvem na rtech.
Já se však nesmál. Vůbec mi to nepřišlo vtipný. Co kdyby na něj vytáhly nůž? Nebo pistoli, nebo co kdybych vůbec nepřišel…………
,,Jo , bál jsem se. Víš , co ti mohly udělat?‘‘řekl jsem a trochu zvýšil hlas. Překvapilo mě, jak svoje přepadení bere na lehkou váhu.
,,Nic se mi přece nestalo. A………… vlastně díky. Nevím jak bych dopadl, kdybys nepřišel,‘‘řekl a sklopil hlavu. Já se nad ním musel usmát.Zase byl roztomilý, i když měl tričko zašpiněné od krve.
,,Měl by sis jít lehnout,‘‘nařídil jsem mu a on jen přikývl. Pomohl jsem mu vstát a zadržoval jsem sten bolestí, která na mě zničehonic přišla. Moje rána začala znovu krvácet a já doufal, že si mého trička od krve Lukáš nevšimne.
Rychle jsem ho uložil a zakrýval si rukou pravé žebro, které čím dál víc krvácelo a taky ta bolest v něm byla horší a horší.
,,Jestli chceš, tak tu zůstanu,‘‘nabídl jsem mu své služby a on se na mě vděčně podíval.
,,Díky,‘‘řekl a mě to zasáhlo přímo do srdce. Bylo to tak upřímný, že jsem doufal, abych se nerozbrečel.
Usmál jsem se na něj a popřál dobrou noc. Rychle jsem se vytratil z jeho ložnice a okamžitě jsem popadl lékárničku. Vysvlékl jsem si tričko a s třesoucíma rukama si na ránu přiložil vatu s desinfekcí. Pálilo to jako čert a musel jsem se zakousnout do pěsti , abych nekřičel. Věděl jsem ale, že je to nutný. Bůhví v čem to ostří nože bylo namočený.
Z ničeho nic se mi před očima objevili mžitky a já se začal motat. Opřel jsem se o stůl, ale to nezabránilo mému pádu, a tmě, která se mi objevila před očima…………
Lukáš
Posadil mě na pohovku a mnou přejela vlna bolesti. Potom ale hned utichla a já jsem byl rád, že jsem doma. Nechápu jak se to stalo, že jsem byl já ,terčem přepadení.Nikdy jsem nepomyslel, že by se to mohlo stát zrovna mě.
Překvapilo mě, že se tam Jeremy objevil , ale díky bohu za něj. Odešel pro lékárničku a já si opřel hlavu o opěradlo. Když mi ránu vyčistil podíval jsem se mu do očí. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem chuť se mu vrhnout okolo krku. Do těch jeho očí, které mě dostávali do kolen bych se mohl dívat pořád.
,,Měl by sis jít lehnout,‘‘přerušil náš oční kontakt a já nechápal proč. Že by mu to bylo nepříjemný? Jen jsem na něj vděčně kývnul a byl rád, že jsem nedopadl hůř.
Lehl jsem si do postele a ani nedbal na to, že mám špinavé oblečení od krve nebo bahna. Byl jsem unavený a tak jsem rychle zavřel oči a s vděčným díky jsem se s Jeremym rozloučil.
Po chvíli mě ale vzbudila obrovská a tlumená rána ozvývající se z kuchyně.
,,Jeremy?‘‘zavolal jsem , ale nikdo se neozýval. Nevím proč, ale něco mě donutilo vstát. Couravými kroky jsem se dobelhal do kuchyně a ihned , jak jsem spatřil důvod té velké rány , se mi zastavilo srdce.
Na zemi u kuchyňské linky ležel svlečený Jeremy, z pravého žebra mu tekla krev a byl v bezvědomí. Mě ihned začalo docházet co se stalo. Museli ho zranit oni, když mě zachraňoval. Okamžitě jsem zapomněl na svou únavu, bolest a na všechno ostatní taky. Běžel jsem rychle k němu…..
Komentáře
Přehled komentářů
Úsměv od ucha k uchu... pěkné pár chyb to má ale... jináč je to úžasné.
chudáčkové!!!
(ebika, 4. 6. 2009 15:05)
To je úžasný honem další díl to se nedá vydržet.
Napínavý jak kšandy.
Honem další díl!!!
grrrrrr
(Ryuuzaki, 4. 6. 2009 14:35)no takhle to utnout :)..... kapitolka hezka.. teda az na to prepadeni a bodnou ranu .... mocinky povedena..... doufam ze nas nenechas cekat na dalsi dilecek :)
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 4. 6. 2009 18:07)