Změna a nečekané setkání
Každý člověk se jednou změní.Ať chce nebo ne, čas zanechá na každém z nás nějaké stopy….ať už po stránce psychické nebo fyzické…….a já se taky změnil……………….
JEREMY
Přešlapoval jsem netrpělivě u výdejů letenek,na rozlehlém Liverpoolském letišti.Čekal jsem ,až se na mě dostane konečně řada,a já si tak budu moct koupit letenku,která mě doveze zpátky do mé rodné země….zpátky domů..
Jak to tam asi vypadá?
Zapřemýšlel jsem a pak se nad svou hloupou a fádní otázkou pousmál.Doma jsem sice nebyl přes dva roky,a i když se mi ty dva roky zdály jako čtyři,v České Republice se toho nejspíš moc nezměnilo.
Nervózně jsem postával za nějakým starým pánem v šedém obleku,před kterým stálo ještě asi osm jiných lidí,čekající stejně jako já na koupi letenek.Když jsem se porozhlédl pořádně a spatřil tu dlouhou frontu lidí přede mnou ,začínal jsem pochybovat,že si budu moct koupit letenku ještě v tomto roce.
Je pravda,že je Anglie jednou z nejúchvatnějších států světa,mě osobně také uchvátila a za ty čtyři roky,co jsem tu studoval mi přirostla k srdci.Ale jednu vadu na kráse přeci jen má.Jsou to anglická letiště.Ať už v Londýně nebo tady v Liverpoolu,všude jsou letiště narvaná k prasknutí a půlhodinové čekání-to tu je na denním pořádku.Zvláště teď v polovině letních prázdnin,kdy se půlka populace země přesouvá za sluncem či naopak za kulturou do jiných zemí.
Velkou Británii jsem si velice oblíbil.Studoval jsem tu celé čtyři roky na jedné prestižní střední škole a tato úchvatná země se mi stala druhým domovem.Ale jak se už tak říká-všude dobře,doma nejlíp,a pro mě to platí dvojnásob.Těším se se domů.Zpátky do Čech.Jen si ještě koupit letenku a hurá domů.Moje plány ale bohužel překazila nekonečná fronta stojících lidí,dlouhá jako čínská zeď.Zdálo se,že lidí přede mnou neubývá a tak jsem se rozhodl najít důvod oné zácpy.
Jak jsem správně vytušil,přepážku blokovala jedna rozrostlá a početná rodina.Mluvily docela nahlas a já tak mohl zjistit,že se jedná o Německé občany.Manželé se tam hádali s mladou obsluhující,která na ně vyděšeně koukala a bylo jisté,že jim nerozumí ani slovo.Blonďatá,plnoštíhlá žena,s culíkem nalakovaných vlasů nahoru zrovna máchala rukama kolem sebe a jednou za čas okřikla jedno ze svých čtyř nezbedných andílků,kteří se honily,běhali a skákali všude kolem.Jelikož jsem se již druhým rokem učil německému jazyku,nechtěně jsem odposlouchal rozhovor.Mohutný muž říkal něco o rodinné slevě,kterou ale neobdrželi od své cestovní kanceláře.Žena ta zase žvatlala něco o žalobě a soudu.Musel jsem se pousmát.Tahle rodinná hádka mi připomněla domov.
Po pěti dlouhých minutách čekání,se dlouhá řada lidí různých pohlaví posunula o metr a ,mě začalo bolet pravé rameno.Důvod bolesti byla moje těžká,cestovní a černá taška značky NIKE.Moje trpělivost tak dosáhla své meze a já se raději naštvaně odebral k jiné přepážce,kde bych si mohl obstarat lístek na letadlo do Čech.Nechtěl jsem tu ztropit scénu a tím se tak ztrapnit.
Letadlo mělo odlétat až za půl hodiny,což pro mě znamenalo fůru času.Nespěchal jsem.Procházel jsem davem lidí a všechny si je detailně prohlížel.
Padl mi do oka jakýsi mladík stojící opodál otočen zády ke mně.Nevím čím to bylo,ale zdál se mi povědomí.Jako bych ho už někdy viděl.I když stál zády ke mně,netrpělivě si prohlížel informační tabuli udávající nejnovější informaci o odletech a příletech.Nevím co mě na něm tak zaujalo.Možná ty jeho blond vlasy,dostávající nádech bílé barvy.Byly prostříhané,středně dlouhé.Tyhle vlasy,jsem už určitě někde viděl,ale nemohl jsem si vzpomenout kde a kdy.
Moje paměť se jako mávnutím kouzelného proutku vrátila,když se ten člověk otočil,a já tak mohl spatřit jeho tvář.Okamžitě jsem v něm poznal svého bývalého spolužáka ze základní školy,kterou jsem navštěvoval v Praze před čtyřmi lety.
Ani nevím proč ale okamžitě jsem se vydal za ním,už z dálky mával a křičel jsem na celé letiště jeho jméno.Pár lidí,kteří mě vůbec nezajímali se otočili a nechápavě na mě zírali.
,,Lukáši,´´volám na něj jeho jménem.On se na mě nechápavě podívá.Nejspíš mě nepoznal.
,,Čau Lukáši,´´stojím u něj,třesu mu pravicí a dívám se do hloubky jeho nebesky modrých očí.
,,Promiňte,ale my se známe?´´zeptal se mě a trochu nedůvěřivě si mě prohlížel.Já se rozesmál.Pobavilo mě,že mě nepoznal,i když to byly jen čtyři roky co jsme se neviděli.
,,To jsem já,Jeremy.Chodili jsme spolu do školy,´´představil jsem se svým ne moc českým jménem.Máma chtěla být originální,a tak ,když jsem se narodil dostal jsem toto typicky Anglické jméno.Sundal jsem si sluneční brýle.
Jemu se okamžitě zablesklo v očích.Překvapeně vytřeštil oči a dolní čelist mu spadla o několik centimetrů.Poznal mě.
,,Je-Jeremy?Jseš to vážně ty´´znovu mě sjel pohledem nedůvěřivosti.
,,Jo,jasně,že jsem to já,´´
,,Páni.Já tě vůbec nemohl poznat….změnil ses,´´vydechl úžasem a leskem v očích.
,,Ty zas vůbec.Jseš pořád stejnej,´´´prohodil jsem.Měl jsem pravdu.Vůbec se za ty čtyři dlouhé roky nezměnil.Pořád to byl ten sladkej blonďáček,jak ho holky ze školy popisovaly.Blonďáček s andělskou,krémově bledou tváří a modrýma očima.Kvůli svému velice dobrému vzhledu byl oblíbený a žádaný snad u všech holek ze školy.Nepřekvapovalo mě to.Měl jsem stejný názor.Teď byl ještě o něco vyšší a přibylo mu pár svalů.Černé úzké kalhoty zvýrazňovaly jeho štíhlý pas a černé sako zase udělaná ramena.
-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.-.
LUKÁŠ
Stojím na letišti a netrpělivě vyhlížím přílety a odlety.Snažím se najít ten můj odlet,ale ten se nejspíš neobjeví dřív jak za půl hodiny.Všude je plno lidí a já si říkám,že jet na dovolenou do Anglie,zrovna v polovině prázdnin byla asi chyba.I když ten týden v Anglii byl parádní,doma je přece jen doma.
Z ničehonic se za mnou ozval mužský hlas volající moje jméno.Otočím se a překvapeně se dívám na mladíka mluvící dobře česky.Polovina lidí se za ním otáčela ale on se pořád díval na mě.Vykročí ke mně a u toho mi mává.Vůbec nechápu o co tomu člověku jde.Určitě mě zná,ale já,ať si ho prohlížím sebevíc,jsem si jistý,že že jsem ho nikdy nepotkal a neviděl.
,,Ahoj,Lukáši,´´pozdraví mě a přátelsky podá ruku.Zaskočí mě jeho čeština.Nechápavě ho selduji.Nevidím mu do očí,jelikož je zakrývá tmavými slunečními brýlemi,což mě hodně mate.
,,Promiňte,ale my se známe?´´zeptám se ho.Mám takový pocit,že ten jeho hlas znám.
,,To jsem já-Jeremy.Chodili jsem spolu do školy,´´řekne a přitom se usměje.Jak rád slyším zase svůj rodný jazyk,ale ať přemýšlím jak chci,na žádného Jeremyho si nemohu vzpomenout.Teprve až když si mladík taktně sundal brýle a odkryl svoje a odkryl svoje oči,všechno mi docvaklo.Tyhle impozantní,smaragdově zelené oči jsem za život viděl jen u jednoho člověka.
,,Je-Jeremy?Jseš to vážně ty?vykoktám a nemohu uvěřit svým očím.Tolik se změnil.Koukám na něj jak blázen.
,,Jo,jasně že jsem to já,´´
,,Páni…ty ses nějak změnil,´´vykoktám znovu a prohlížím si ho jak nějakou sochu.
,,Za to ty jseš pořád stejnej,´´usměje se.Koukám jak idiot a prohlížím si ho od paty k hlavě.Změnil se,ale přece jen byly jeho rysy a gesta stále stejné.Stejně ale nemůžu věřit,že ten muž co stojí předemnou je Jeremy.Ten Jeremy se kterým jsem devět let zdílel jednu třídu na základní škole.
Ten Jeremy,kterého jsem znal byl protivný a výbušný.Každého jen urážel a pár lidí mu zato uštědřilo nejednou pár pěstí.Pamatuji si to moc dobře.S nikým,až na další outsidery se nebavil.Byl samotář a očividně mu to vyhovovalo.Když se sním někdo pokusil navázat kontakt,Jeremy ho okamžitě zchladil nějakou urážkou a pohrdavým pohledem.Myslel si,že je něco víc než ostatní.Do každého se navážel.Teda, mě a pár dalších lidí vynechal,ale stejně jsem ho neměl rád.Navíc měl špinavoblonďaté,neupravené vlasy,které se zelenýma očima vůbec neladily.Na nose nosil brýle,které dávali překvapivě na jevo jeho inteligenci.Jeremy,i když byl rváč,byl velice chytrý.Nechápal jsem to.Jak může být někdo jako on,tak chytrý a mít samé jedničky,které samozřejmě vyrovnávaly skóre v poznámkách a třídních důtkách.Vždycky byl bledý a zdálo se,že všechen svůj volný čas tráví doma s učebnicemi.Jeho rodiče jsem nikdy neviděl.Ani jednou.Nikdy v životě jsem se s tak zvláštním člověkem nesetkal,ale abych řekl pravdu-byl mi ukradenej.Do mě se nenavážel,takže co.Jediné co se mi na něm vždycky líbilo byly jeho oči.Byli tak pronikavé,uhrančivé,jedinečné a tak zelené.Bylo to divný a dokonce si troufnu říct,že nepřirozený a odstrašující.Mnohé holky se díky jim,Jeremyho stranily ale mě se jeho oči líbily.Za ty čtyři roky,co jsem ho neviděl se opravdu hodně změnil.Byl teď o hodně vyšší.Měřil asi tak jako já.Jeho vychrtlou postavu nahradily svaly.Místo špinavo-blonďatých,krátkých vlasů má teď černé,lesklé a delší vlasy.ˇ(po srovnání má vlasy jako Joe z Jonas Brothers,akorát černý)Nagelované pramínky dodávaly vlasům neupravený dojem,ale zároveň to dodávalo na jevo,že o své vlasy pečuje.Pár mu jich spadalo do čela.Byli určitě nabarvené.Jak jinak si vysvětlit ten tmavě namodralý nádech a odlesk.Malý nos dodával na jeho tvář roztomilost a zvýrazňoval jeho plné,růžové a dokonale vykrojené rty.Bezchybná,opálená tvář bez jediné nedokonalosti či chybičky.Vlastně jen malá jizva,vykreslena pod dolním rtem se na ni vyjímala.Na dokonalosti jeho tváři však neubyla.Naopak dodávala jí něco málo drsnosti a mužnosti.Sněhově bílá košile s černými nápisy na rukávech a zádech příjemně kontrastovala s jeho tmavými vlasy.První asi čtyři knoflíky nebyly dopnuty a tak odhalovaly jeho hladkou,vypracovanou a opálenou hruď.To vše bylo podtrženo tmavě černými,upnutými jeansy.Musím uznat,že vypadá opravdu skvěle.V jednu chvíli jsem si myslel,že to není on.Jeho dokonalý vzhled,to nebylo to,co ve mně vzbudilo toto podezření.Ostatně je to pořád Jeremy akorát opálenější,vyšší,a s černými vlasy bez brýlí a o sto procent hezčí,přitažlivější a bůhví co ještě.No co ,každý se měníme.Co mě spíše zarazilo bylo jeho chování.Nikdy před tím se semnou nebavil,pořád se jen mračil a každému se vyhýbal.A teď?Zastaví mě, sám od sebe mě osloví a ještě se sladce usmívá.No co.třeba se vážně změnil.
Divím se,že jsem ho potkal tady.V Anglii,kde jsem byl týden na dovolené se svými dvěma kamarády.Ti se ale chvíli zdržely a vypadá to,že tohle letadlo nestihnou.
,,No a jak se vůbec máš.A co ty tady?V Anglii?´´zeptám se.
Jeremy se zase lehce usměje a nasadí si zpátky sluneční brýle.To mě trochu mrzí.Nemůžu mu vidět do očí.
,, No tady v Liverpoolu jsem čtyři roky studoval no a dneska se vracím domů.´´
,,Cože?´´vydechnu překvapeně.Tohle mi nějak uniklo.Tak proto jsem ho nikde nemohly najít.Na sebe nám kontakt,co odešel z devítky nedal a my nevěděli kde bydlí.Nikdo ho neviděl a teď už chápu proč.
,,Ty..tys tu byl na škole?´´ptal jsem se.Docela jsem to chápal.Jeremy byl velice chytrý.Začala mi také docházet jeho proměna.Kdo by se v tak odlišném prostředí nezměnil,že?Jeremy pobavený mým překvapením,kývne kladně hlavou.
,,Promiň,ale já už budu muset jít.Musím si ještě koupit letenku.Letadlo mi letí za dvacet minut,´´řekl Jeremy s omuvným úsměvem a chystal se odejít.
,,Jo...snad se ještě uvidíme.Rád jsem tě viděl,´´řeknu a vůbec nechápu co mi to vylítlo z pusy.
,,Jo.Možná se uvidíme dřív než si myslíš,´´řekl a já nechápavě zamrkal.To už seem ale hypnotizoval jeho záda,která se ode mě vzdalovala čím dál víc.V půli cesty se ještě zastavil,otočil se na mě,kouzelně se usmál a zamával mi.
Komentáře
Přehled komentářů
Výborná, opravdu vynikající povídka. Navíc originální, což je další velké plus.
Avšak ty mezery... ty mezery. =D Jináč, než to vždycky hodíš na net - přečti si to po sobě - občas si při psaní některé slova napsala 2x...
www.ebika.blog.cz
(ebika, 24. 5. 2009 15:42)
To bylo, úúúúžasnýýý!!!
Honem další díl !!!!
Prosííím to se nedá vydržet !
Já se z toho zblázním!*rve si vlasy*
A ajk je už u mě zvikem...Už se nemůžu dočkat!!!
www.may-darrell.wgz.cz
(May Darrellová, 21. 5. 2009 9:30)Jů, dobré téma, jsem moc zvědavá na další díl. ;-) Bude, ne? ;-)
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 29. 5. 2009 21:22)