12. Den plný překvapení
Danno ,CRRRR,' konečně už zvoní. Poslední hodinu mám už konečně za sebou. Kdo by to byl řekl? Nikdy v životě jsem neměl radost, když škola skončila. Vždycky to bylo místo, kde jsem byl sám sebou, kde jsem ukázal všem co umím a kde jsem dostal alespoň nějaké uznání, když mě můj otec přehlížel. Ale poslední dobou mi škola připadá jako utrpení. Bezduché učitelské výklady mě jen uspávají a já se pokaždé těším na poslední školní zvonení. Pomalu se zvedám z lavice, vezmu do rukou učebnice a převezmu si ještě domácí sešity od spolužáků, kteří mě poprosili abych za ně jejich domácí úkoly udělal. Vím, že bych to dělat neměl, sám toho nemám málo, ale já stejně nemám co na práci, tak apoň budu trochu užitečný. ,,Díky Danno, tak v pondělí,'' rozloučí se se mnou můj spolužák, se kterým sdílím jednu lavici a s doprovodem těchto slov odcházím ze třídy. Yuuta a Takashi by teď taky měly končit. Společně se pak vydáme na dnešní trénink. Moc se mi tam nechce. Připomíná mi to totiž jednu osobu, která mě tolik zklamala..... Když vejdu do šatny moji dva kamarádi už tam na mě čekají. ,,No to je dost, že jdeš,'' usměje se na mě Yuuta. Jde na něm vidět jak je šťastný a spokojený. Směje se víc než kdy jindy a já se mu ani nedivím. Je zamilovaný až po uši a jenom blázen by si toho nevšiml. Nakonec se i já přezuji a my se tak můžeme vydat vstříc tréninkové hale. Yuutova hyperakitivita se jako vždy projeví na plné čáře a v okamžiku, kdy jsme překročili práh školní budovy začal můj hnědovlasý kamarád radostně poskakovat. ,,Jupí, konečně je pátek, a zejtra je Sobota!! No není to paráda?'' výskal radostně a objal Takashiho a mě, každého z jedné strany takovou silou, že jsme se málem udusili. ,,Jo jasně, a potom je Neděle a pak je zase škola, takže opravdu nechápu proč se raduješ,'' uzemnil ho nakonec Takashi, když se vymanil z jeho pevného obětí. ,,Pche, to mi musíš zkazit každou radost?'' vyplázl na něj jazyk Yuuta a dál pokračoval v radostném skákání dva metry do výšky. Náš zamračený, černovlasý přítel na to jen prootočil panenky a pak vyslovil něco, co mě a Yuutu zarazilo, zklamalo a zároveň znovu připomělo jak Takashiho taháme za nos. ,,Měl by sis najít holku, kamaráde. Ta už by tě zkrotila,'' pronesl a v tu chvíli přeběhl po Yuutově tváři stín zklamání a smutku. Přestal skákat, radovat se a se smutným výrazem na mě pohlédl. Věděl jsem, že ho to trápí. Že se nemáme k tomu říct Takshimu, jak to s námi opravdu je. Jenže já mám strach. Nevím jak by to vzal. Stačí mi vidět, jak se chová ke Kaiovi...... A tak mi nezbývalo nic jiného než se na Yuutu povzbudivě usmát a jen pokrčit ramenama. ,,Jo to bych asi měl....,'' odpověděl hnědovlásek s hraným úsměvem a dál se už raději k tomuhle tématu nevyjadřoval. Od té chvíle mezi náma panovala podivná atmosféra. Bylo cítit napětí a dalo by se říct, že mezi sebou máme něco, co nás každého od sebe čím dál víc odděluje. Teda aspoň mě to tak připadalo. Proto, když ani po dvou minutách tíživého ticha ani jeden z mých dvou kamarádů nepromluvil, jal jsem se chopit slova. ,,Tak co ten váš nový spolužák? Pořád ti leze do zelí Takashi?'' otočil jsem se na mého kamaráda s dlouhými vlasy, který byl dneska opravdu divný. Yuuta to ráno přeně vystihl. Nemračil se a ani nebyl tak protivný jako jindy. Vypadal zamyšleně a já okamžitě přišel na to, že nad něčím přemýšlí. Otočil se na mě, jako by mě ani nevnímal. ,,Co si říkal?'' ptal se mě a já jen pozvedl pravé obočí. ,,Ptal jsem se na toho vašeho nového kluka ve třídě. Yuuta přeci říkal, že se nějak podezřele motá okolo Kaie,'' to už jsem si vytáhl z tašky krabičku cigaret a zapalovač. Už zase... Měl bych přestat kouřit, nebo se mi to vymstí. ,, Co? Kai je mi naprosto ukradenej. Ať si ho klidně ten kluk vezme mě je to jedno. Aspoň od něj budu mít klid. Jen mi na tom novým klukovi něco nesedí,'' pronesl rozhořčeně ale mě tím rozhodně nepřesvědčil. Něco mu vadilo. Dal jsem si do pusy jednu cigaretu a zamyšleně ho pozoroval. ,,Podívej, zrovna k nám jde,'' naklonil se k nám Yuuta a ukázal před sebe. Odtrhl jsem pohled od Takashiho, který v tu ránu měl ve svém obličeji zamračený výraz a já konečně přišel na to, že mu ten nový kluk z nějakého důvodu vadí. Podíval jsem se směrem, na který Yuuta ukazoval a Takashi se mračil, a v tu chvíli jsem dostal ránu do zad. Jakoby mi někdo na hlavu vylil kýbl s ledovou vodou. Jejich údajného, nového spolužáka jsem sjel pohledem a nakonec jsem pohlédl do jeho fialových očí, které na mě upíral. Oči, které znám až moc dobře. Nevěřícně jsem vytřeštil oči, zastavil se a pootevřel ústa, až mi z nich ta cigareta vypadla. To je přeci.... ,,Ahoj Yuuto,'' to už stál naproti nám. Pozdravil s úsměvem Yuutu a své chladné, fialové oči přitom stále upíral na mě. Aniž by si Takashiho všimnul, nebo ho pozdravil. Ten ho ale stejně ignoroval takže to bylo úplně jedno. ,,Čau Sene, tohle je.....,'' vyjekl Yuuta nadšeně s ukazováčkem namířeným na mě, ale Sen ho okamžitě zarazil. Znovu mě probodl svýma očima a pobaveně se usmál. ,,Ahoj Danno, dlouho jsme se neviděli,'' řekl a tím tak vykouzlil na tvářích mých dvou kamarádu údiv a překvapení. Já jen mlčel. Nezmohl jsem se na slovo. Jen jsem se dál nevěřícně utápěl v těch jeho fialových očích. Stáli jsme naproti sobě a dívali se na sebe. ,,Vy- vy se znáte?'' vykoktal se Yuuta a nevěřícně těkal svýma hnědýma očima ze Sena na mě a potom i na Takashiho, který jen pokrčil ramenama. ,,Jasně, že se známe, že ano Danno?'' ptal se mě Sen s úšklebkem na tváři. Očividně se bavil nad mým nechápavým a překvapeným výrazem. Po chvíli jsem se ale přeci jen trochu vzpamatoval a snažil se zanechat si chladnou hlavu. ,,Hej, pojďte nebo příjdeme pozdě,'' řekl jsem svým dvoum kamarádům a nakonec jsem to byl já, kdo se jako první rozešel a šel napřed. Aniž bych svému starému známému odpověděl nebo se na něj podíval. Takashi, kterého očividně zaskočilo moje chování se se Senem též nerozloučil a za chvíli byl po mém boku s otazníky v očích. Yuuta nás oba dva za chvíli dohonil. ,,Co to mělo bejt? Odkud ho znáš?'' zasypával mě Takashi nepříjemnými otázkami, na které jsem ani náhodou nechtěl odpovídat. Jenže musel jsem. ,,Je to můj bývalý spolužák. Chodili jsme spolu do stejné třídy na střední v Ósace,'' pronesl jsem jednoduše aniž bych se na Takashiho podíval. Rázně jsem přidal do kroku a tvrdě se díval na cestu před sebe. Sen měl očividně namířeno do školy, odkud jsme mi zrovna vycházeli. Zajímalo by mě co tu dělá. Proč je tady? ,,Fakt? Tak proč nechodí do stejného ročníku jako ty? Vždyť musí být stejně starý jako ty, ne?'' ptal se nechápavě Yuuta, který samozřejmě ničemu nerozuměl. Nevěděl jsem, jestli jim mám o Senovi říct. Nakonec jsem se rozhodl říct jim jen to nejdůležitější. ,,To máš pravdu nejsme stejně staří,'' pronesl jsem tajemně a s úsměvem se podíval na Yuutu. ,,Sen je totiž o tři roky starší než já,'' dodal jsem a pobaveně pozoroval Yuutovu zaskočenou a vyjevenou tvář. ,,Coře? Takže jemu už je....,'' vyjekl Takashi. ,,Správně, je mu 21,'' vyslovil jsem bez jakéhokoliv překvapení. ,,Páni, vůbec na to nevypadá, člověk by mu tipoval tak 16,'' vydechl s úžasem hnědovlasý a já mu musel dát za pravdu. Jeho vzhled by oklamal každého, jenže jeho chování a sebevědomí si s jeho věkem vůbec neodporují. ,,Já věděl, že je na něm něco divnýho. Jen mi nejde do hlavy proč chodí do třeťáku, když by mohl zfleku na vejšku,'' ozval se Takashi zamyšleně. Přiznám se, že mě tahle otázka taky vrtala hlavou. Proto jsem udělal něco, co jsem v tu chvíli považoval za nejlepší a nutné. ,,Héj lidi, běžte sami. Já na trénink dneska nepůjdu,'' zastavil jsem se najednou. ,,Proč?'' vyzvídal Yuuta a nechápavě na mě upřel své čokoládové oči. ,,Ale, není mi nějak dobře. Raději půjdu domů a lehnu si,'' zalhal jsem a snažil jsem se, aby to znělo přesvědčivě. ,,Fakt? Vždyť ti nic nebylo,'' ozval se Takashi podezřívavě, který nejspíš na moji lež neskočil. ,,Nechtěl jsem vám nic říkat, ale nějak mě bolí hlava. Pochybuju, že bych byl na tréninku k nějakému užitku,'' odpověděl jsem a snažil se vypadat ztrápeně. Nakonec mi oba dva přeci jen uvěřili, nebo aspoň to tak vypadalo. Rozloučili jsme se a oni pak v cestě pokračovali sami. Stál jsem tam ještě chvíli a pozoroval jejich záda, jak se ode mě vzdalují, než zahli za roh jednoho z domů co byly rozestavěné na okraji silnice. Taky jsem se otočil, jenže místo domů, kam jsem měl údajně namířeno jsem se vydal zpátky do školy. Potřeboval jsem si něco ujasnit. Vítr si pohrával s mími vlasy a byl to jediný zvuk, který mě přerušoval z mého přemýšlení. Co tu sakra Sen pohledává? Vrtalo mi hlavou celou cestu. Nakonec jsem přece jen překročil školní pozemky a zastavil jsem se zase u hlavní budovy. U školy, ze které jsem se tolik těšil. Zašel jsem za opuštěný roh, kam většinou nikdo nechodí. Ani nevím co mě tám táhlo, prostě jsem tam šel. A ukázalo se, že jsem udělal dobře. Přesně jak jsem čekal, Sen už tam byl. Čekal na mě. Věděl, že příjdu. Nad tímto faktem jsem se zamračil. Opíral se ležérně o zeď školní budovy a ruce měl zakřížené na prsou. Oči měl zavřené a když jsem se k němu přibližoval arogantně se usmál. ,,Tak si přeci jen přišel? Vůbec si se za ten rok, co jsme se neviděli nezměnil,'' konečně otevřel oči a pohlédl do těch mých. Chvíli jsme se na sebe dívali a můj výraz byl čím dál víc zamračenější. Čím víc mi hněv plál z očí, tím víc jeho ego stoupalo do výšin. ,,Co tu děláš?'' řekl jsem naprosto v klidu, i když jsem měl vyschlé hrdlo. Snažil jsem se vypadat vyrovnaně, i když jsem nebyl. Sen se znovu zašklebil, odlepil se od šedé zdi a přistoupil přímo přede mě. ,,Coby. Já myslel, že mě rád uvidíš,'' pokrčil rameny a udělal další krok ke mě. Nic jsem nedělal. Snažil jsem se přemýšlet. Jenže ono to nešlo. ,,Copak ty nejsi rád, že mě vidíš? Svého starého přítele?'' udělal další krok ke mě a já instinktivně ustoupil. ,,Proč jsi přijel do Tokia a nezůstal v Ósace?'' pronesl jsem a tajně doufal, že už se ke mě víc nepřiblíží. Marně. Sen udělal další krok ke mě a já neměl daleko od toho, abych se neotočil a zbaběle od něj neutekl. ,,No, nějak mě to tam přestalo bavit. Bez tebe mi tam bylo smutno,'' to už byl těsně u mě a já jen viděl jak se jeho pravá ruka zvedá a pomalu se přibližuje k mé tváři. Zvláštní. Znovu se mě zmocnil ten pocit. Proč když jsem pokaždé s ním, zapomínám na všechno ostatní? Na otce, na své problémy, na Takahira..... Jenže já nechci... Nechci zapomenout. A nechci udělat další chybu. Když jsem si vzpoměl na černé vlasy a stejně tak černé oči, které jsou podobné těm Takashiho a které mě tolik uchvátily - vzpamatoval jsem se. ,,Nesahej na mě,'' chytil jsem jeho ruku pevným stiskem ještě dřív, než se mě stačil dotknout. ,,Už nikdy...,'' zašeptal jsem a dál silně tiskl jeho ruku. Díval jsem se mu vzdorovitě do očí a Senovi se to nelíbilo. Začal se mračit. Vždycky nesnášel, když mu někdo vzdoroval. Jenže já se změnil. Už nejsem ten kluk, kterého si znal........ ,,Je mi jedno co tu děláš. Dělej si co chceš ale ke mě a k mým kamarádům se nepřibližuj,'' zavrčel jsem varovně, pustil jeho ruku, kterou si okamžitě začal mnout a otočil se. ,,Ty mi vyhrožuješ?'' zeptal se, když jsem se od něj začal vzdalovat. ,,Ne,'' otočil jsem se na něj. ,,Jen tě varuju,'' nakonec jsem se vydal s hlavou plnou myšlenek domů. Nechal jsem ho tam samotného. A nejspíš taky vyjeveného. Nepochybuji, že ho překvapilo to, jak jsem na něj zareagoval. Jak jsem se změnil od doby našeho posledního setkání. Na trénink se mi už nechtělo, stejně by už nejspíš teďka zkončil. Proto jsem se vydal pomalými kroky domů. I když to bylo docela daleko, šel jsem pěšky. Potřeboval jsem si uspořádat myšlenky v hlavě a já věděl, že jít pěšky bude nejlepší. Kráčel jsem osamělýma uličkama a konečně si uvědomil fakt, že jsem se poprvé za svůj život dokázal postavit člověku, kterého jsem miloval, a který mi tolik ublížil. Konečně se mi trochu ulevilo. Senovi už nedovolím aby mi zničil život. Už se sebou nenechám manipulovat. Už neudělám to, co chce. Pomalu ale jistě jsem se přibližoval k naší vile. Koukal jsem do země, proto jsem ani nepostřehl, že nikdo jako obvykle není doma...................... a taky, že na příjezdové cestě na mě někdo čeká. Nakonec jsem však hlavu zvedl, protože jsem si potřeboval vytáhnout z kapes cigarety. Ten, koho jsem tam uviděl mě donutil se zastavit, vytřeštit oči a mě tak podruhé za dnešek vypadly cigarety na zem. Stál tam ten, který mě před chvíli zachránil ze spárů mého bývalého spolužáka. Ten, na kterého jsem si v okamžiku vzpomněl. Ten, který mi nedávno tolik ublížil a zranil. Černé teď trochu delší vlasy a snad ještě temnější oči bych poznal všude. Moc se od těch Takashiho nelišily, ale mě stejně připadaly hezčí a pronikavější... ,,Ahoj, Danno, můžu si s tebou promluvit?'' uslyšel jsem po dlouhé době ten pronikavý hlas. Takahirův hlas. Stál u své motorky a se svýma očima plných nevyřčených vět na mě hleděl.......
Komentáře
Přehled komentářů
konecne konecne je to tu
je to uuuzasneee uz sa neviem dockat pokracka
ps duuufam ze to bude skorej ako tato cast:D
konečněééééééééééé:D
(SISSI, 4. 1. 2010 18:50)Konečně konečně konečně!!!!!!!!!!!!!:D Je to nádhera,jako vždy!!!!!Nemám slov.....snad jen: rychle dalšíííí :D
huráááá
(noriuke sairo, 3. 1. 2010 15:28)jéé to jsem ráda že jsem se konečně dočkala,pomalu jsem přestávala doufat že někdy bude pokračovat....jako vždy paráááda další postava co to pěkně zamotá....jen doufám že další díl tu bude dřív než tenhle a tí dřív myslím jen pár dnů nanejvejš týdnů a ne měsíců....sakra vlezla jsem sem náhodou a hned mi to zvedlo náladu!!!to je úžasný!!!
...
(Ebika, 3. 1. 2010 13:41)*vyprskne ledovou kávu, kterou právě hltala*To bylo, nemám slov opět další z tvých nádherných dílek a nenapínej:-D
:-D
(Gaara z púšte, 3. 1. 2010 13:36)no priznám sa že je to fakt dlhá doba a zabudol som ako kto vyzerá :-D...no super,stará láska...nezávidím Dannovi :-D...len ma potom mrzeli tie cigarety :-D...no uvidíme čo bude dalej,teda až bude teda niečo dalej :-D
...
(Sabaku no Uchiha Mono SB, 3. 1. 2010 11:13)KAWAIII, jsem fakt ráda, že ses vrátila a s touhle povídkou jsi mi fakt udělala moc velkou radost. Líbí se mi to...jsem zvědavá, co ten Sen ještě vyvede.
...
(repli, 3. 1. 2010 6:54)taky se přimlouvám za co nejrychlejší pokrčování... takhle nás napínat??? To by člověk člověku nedělal :-)
...
(terkic, 2. 1. 2010 15:57)Riuu já se asi rozteču blahem *__* tuhle povídku miluju a je zpět, panebože dneska už mi den nic nezkazí:) Páni sem zvědavá co ten Sen Dannovi udělal a jak to bude dál, doufám, že tentokrát nebudeš tak dlouho napínat:)
Hura, hura, huraaaa
(Arya, 4. 1. 2010 19:33)