14. Nový mistr 1/2
Upozornění: Prosím vás, nelekněte se toho, jak je povídka napsaná. Jsem idiot, já vím ale psát to z 1. osoby prostě nešlo. Je tam menší Yaoi.... tak proto. Jo a navazuje to celé na poslední díl. Minule to zkončilo tím, jak do třídy přišel Kaiův manager a po něm taky začala hodina Biologie.......no prostě je to trapné. *jde se zahrabat do země*
,,Zase písemka! A další koule z Biologie! To si snad ta stará rašple dělá srandu, ne? To mi určitě udělala schválně,'' stěžoval si Yuuta o přestávce svému nejlepšímu kamarádovy a spolužákovy v jednom. Seděl nabručeně na lavici, máchal rukama kolem sebe a řval na celou třídu tak, že ho bylo určitě slyšet i na chodbu. Přitom Takashi, který ho pobaveně sledoval, seděl na židli hned vedle něho.
Právě za sebou měli další hodinu Biologie. Tentokrát se ale jejich stará, kyprá paní profesorka nečekaně vytáhla a rozhodla se unuděným studentům spestřit výuku nečekanou písmenkou. Písemkou, která pro většinu třídy a hlavně pro hnědovlasého Yuutu dopadla jak jinak než katastrofálně. A to si právě začínal myslet, že s pětkami pro tento školní rok nadobro zkoncoval.
,,Sakra, to se musí stát zrovna mě?'' uhodil naštvaně pěstí do lavice a hned na to zajíkl bolestí.
,,Auuuuuuuuuuuuu, Yuuta má bebí. Takashi pofoukáš mi to?'' zavýskal jako malé pětileté děcko, nasadil svůj pověstný štěněčí pohled a před Takashiho obličej nastavil automaticky svoji bolavou ruku. Takashimu v ten moment zacukalo nebezpečně v obočí. Rychlostí blesku popadl svoji nejmohutnější učebnici, kterou na lavici měl a jal se dát řádný pohlavek svému dětinskému kamarádovi. Jeho zkušenosti z minulosti ho dávno ujistily, že tento způsob na Yuutu platí nejvíce.
,,BAKA!!'' zanadával, když se z Yuutových hlasivek ozvalo další bolestivé zavýsknutí.
,,Auuuu, proč mě biješ?'' ptal se nechápavě druhý a promnul si další bolavou ránu, tentokrát na hlavě. ,,A za to všechno může ta zatracená profesorka,'' dodal. Černovlásek si jen tiše povzdychl a sám sebe se nejednou zeptal, proč je jeho nejlepší kamarád takový idiot.
,,Prosímtě, ukldni se. Nejsi jedinej, kdo to napsal špatně. Tak si napíšeš opravku,'' snažil se ho aspoň trochu zklidnit, když Yuutovy nadávky na jejich postarší vyučující dosáhly toho největšího kalibru. Ani on s neočekávaným testem nesouhlasil, ale nedával to najevo tak moc, jako jeho vytočený kamarád.
,,Ha, tak tos uhádl. Ani mě nehne. Já přeci nemůžu za to, že ta zahořklá škatule neumí učit. Kdo to kdy viděl..... takhle dlouhou písemku hned po ránu a to v pondělí!!! A ještě k tomu z učení, který jsme brali minulej tejden! Ale tohle jí nedaruju! To i kdybych si měl jít stěžovat k řediteli a na ministerstvo školství!'' vyjekl Yuuta s odhodláním v hlase. Za žádnou cenu si nechtěl připustit, že by na jeho konto, kde se vyjímal už tak dlouhý řádek zaoblených pětek, přibyla další.
,,No řediteli si klidně stěžovat můžeš, ale pochybuju že ti to bude něco platný. Tu látku, ze který jsme psali, jsme totiž brali před měsícem. Ale tobě to zase nějakým způsobem vypadlo z hlavy,'' namítl Takashi a s úsměvem pozoroval, jak z Yuutovy tváře mizí ten odhodlaný výraz.
,,Minulej měsíc?'' zopakoval hnědovlásek s pozvednutým obočím.
,,No co? Víš přeci jak rychle zapomínám, ne? Fajn, tak k řediteli nepůjdu, ale jen tak to taky nenechám,'' zalesklo se mu nebezpečně v očích. Chtěl pokračovat dál v nadávání a stěžování si, ale vyrušila ho nápadně hlasitá konverzace ozvající se z druhé strany zaplněné třídy. Menší skupinka spolužáků byla obklopena kolem lavice, kterou vlastnil nepřítomný idol Tokia- Kai. A taky nový, sebevědomí spolužák Sen. Nečekaně to byl právě on, kdo byl středem skupiny a teď už i středem veškeré třídní pozornosti.
,,Doufám, že ty testy bude mít opravený co nejrychleji. Jsem si jistý, že budu mít plný počet bodů,'' chvástal se s pořádnou dávkou sebevědomí v hlase. Polovina skupiny- ta dívčí polovina jen nadšeně přikyvovala a dávala tak najevo své sympatie, i když s ním vlastně ani nesouhlasily. Nečekaná písemka zaskočila každého a ani ony na tom nebyly o nic líp, než Takashi a Yuuta. Ovšem to, co si o tom ve skutečnosti myslí bylo vedlejší. Hlavně když tím zaujmou jejich nového idola, když Kai není zrovna přítomen.
Yuuta s Takashim jen zamračeně sledovali jeho ego, které čím dál víc stoupalo do nebeských výššin. Nakonec to hyperaktivní hnědovlásek nevydržel a jal se chopit slova a všem taky říct svůj názor.
,,Cože? Plnej počet? Vždyť ten test byl těžší, než pololetka z matiky,'' namítl jako jediný z celé třídy. Zaujal tím tak většinu svých spolužáků, kteří mu tiše dávali za pravdu. Taky tím zaujal pozornost Sena, který na tuto věc měl jiný názor.
,,Tse. To je tvůj problém. Ono stačí jen otevřít knížku -to je ta věc s písmenama víš, a učit se,''usmál se arogantně a výsměšně.
Yuuta se zamračil ještě víc. Nepoznával toho kluka, který před tím teď stál. Jako by to ani nebyl ten Sen, který ho minule kamarádsky zdravil. Každopádně si s tím vůbec nelámal hlavu. Byl vytočený na maximum z další hrozící pětky a tenhle drzý týpek tomu nasadil korunu.
,,Jak se mám asi učit, když jsme o tý písemce nikdo nevěděl? Nebo ty snad dokážeš číst lidem myšlenky? Seš nějaká vědma nebo co?'' namítl. Snažil se svůj vztek mírnit. A docela se mu to dařilo, protože jeho hlas zněl stále klidně. Celá třída, až na pár vyjímek ignorantů tento rozhovor tiše sledovala.
,,To ne, ale i pětiletýmu děcku by došlo, že dřív či později budeme tu písemku psát. Můžu snad za to, že jsi tak blbej?'' odpověděl Sen a mírně nakrabatil obočí. Poslední slovo obzvlášť zdůraznil.
,,Hele, co máš sakra za problém?'' namítl druhý.
,,Problém? Žádný problém nemám. Jen říkám svůj názor. Slyšel jsem před chvílí, že chceš jít za ředitelem a stěžovat si. A jestli tam půjdeš, tak tu písemku profesorka neuzná celé naší třídě. A já nedopustím aby mi nějakej blb s inteligencí tříletýho děcka pokazil dobrou známku,'' zakončil Sen svůj vyčerpávající proslov.
Yuuta, zaskočen Senovými slovy a urážkami, mlčel. Vztek, který se v něm usadil už od začátku tohoto školního dne byl větší a větší. A to si myslel jak pěkně to pondělí začalo. Kaiův protivný manager si sem nakluše jako by nic a rozdá všem zadarmo lístky na jeho koncert. To už je samo o sobě důvod k oslavám. Jenže pak přišla paní profesorka ,Rašple´ a celý den zkazila tou svojí písemkou. A teď ještě Sen, o kteým si ještě včera myslel že budou kamarádi mu teď tady bezdůvodně nadává.
,,Copak? Ztratil jsi řeč?'' nepřestával přilévat olej do ohně. Senův arogantní tón a pohled, který jasně naznačoval- ,Jestli mi něco uděláš, poběžím za školní radou a nechám tě vyloučit' dohnalo Yuutu k rozhodnutí, které udělal v životě snad poprvé.
Yuuta totiž nezaútočil, nepovalil Sena na zem a nevymlátil z něj bezhlavě duši, jak všichni včetně Takashiho čekali. Právě naopak. Sladce se na svého bělovlasého spolužáka usmál a jeho vražedný výraz se rázem změnil na přívětivě sladký.
,,Ale-ale. Takže ty jsi slyšel o čem si s Takashim povídáme? Takže ty posloucháš cizí rozhovory?'' zakroutil nechápavě hlavou. Přistoupil přímo k zaskočenému Senovi, kterému z tváře zmizel arogantní úsměv a podíval se mu přísně do očí.
,,Víš že poslouchat cizí rozhovory je neslušné? To tě na tvé bývalé škole neučili? Jasně, já možná mám inteligenci tříletýho dítěte, ale jak se zdá, ty na tom nejsi o nic líp, když už jsi ve druháku po třetí,'' znovu se sladce usmál a pobaveně pozoroval jak se výraz v Senových očích mění.
,,Cos to řekl?'' vyprskl Sen naštvaně, když chytil vysmívajícího se hnědovláska za límec košile.
,,Tys neslyšel? Tak to aby sis šel vyčistit uši, protože já to opakovat nebudu. Je to moc velká otrava,'' nepřestával se vysmívat a ani za mák si nic nedělal ze Senových výhružek. Na to se polovina třídy, ne vlastně celá třída začala potichu chichotat. Tím bylo jasně dané, kdo tento boj vyhrál. Pro ten okamžik ano, protože se v ten moment zazvonilo a do třídy vešel profesor Fyziky.
,,Ale ale, co to má znamenat?'' vyptával se přísně, když zahlédl své dva studenty, kteří se chystali k rvačce. Sen se ještě na Yuutu výhružně zadíval a se slovy ,Za tohle mi zaplatíš' ho nakonec pustil.
,,Tak tohle,'' pokývl uznale Takashi na svého kamaráda, který se po chvíli vrátil na své místo ,,se ti teda povedlo,'' dodal s úsměvem. Yuuta byl opravdu nepředvídatelný a tím, jak před chvílí Sena zesměšnil, se tento fakt Takashimu dokonale potvrdil. Byl si jistý, že on by takhle klidně nereagoval. Na jeho místě by už jeho nový spolužák seděl v lavici s monoklem nebo rozbitým nosem.
Zbytek dne probíhal poměrně v klidu. V klidu a nehorázné nudě. Nikdo se už k rannímu incidentu nevyjadřoval a jak se zdálo tak většina třídy, včetně jejich dvou aktérů, už na to na konci vyučování zapomněla.
Při posledním zvonení, které ukončovalo pondělní školní docházku, všichni radostně zajásali. Hnědovlasý s podivným tetováním na krku se zaradoval nejvíc. Rychlostí blesku popadl svůj bágl a jako první opustil prostory třídy.
,,Hej Yuuto, kam to jdeš?'' dohnal ho po chvíli na chodbě Takashi. Jak se zdálo, jeho přítel neměl namířeno do šaten stejně jako on a to bylo velice podezřelé. Na to se hnědovlásek konečně zastavil.
,,No, mám přece doučování z matiky,'' zalhal a doufal, že si Takashi jako obvykle ničeho nevšimne. Neměl zrovna desetkrát dobrý pocit z toho, že mu lže do očí. Popravdě už ho to unavovalo. Ten pocit, že svého nejlepšího kamaráda podvádí a tahá ho za nos. Ale jiná možnost nebyla. Strach z toho, co by na jeho orientaci řekl a možná že by ho za to i odsoudil, byl mnohem větší.
,,Už zase? To znovu zmeškách trénink?'' namítl černovlasý s pozdvednutým obočím. Yuuta na to jen pokrčil rameny, naposledy Takashimu zamával a co nejrychleji se vydal směrem ke kabinetu matematiky. Takashi, který jen mlčky kroutil hlavou se osamocen vydal do šatny, kde už na něj Danno čekal. Ve velké místnosti se stovkami skříněk, bylo naprosté prázdno. Všichni už byli pryč.
,,No konečně,'' oddychl si radostě Danno. I když to už na sobě nedával najevo, jeho bolestivé jizvy na srdci se hojily velmi pomalu a i on sám moc dobře věděl, že se sami od sebe nezahojí. Ale stejně tak si musel přiznat, že když po dlouhé době znovu Takahira viděl jeho srdce na okamžik zajásalo radostí. Tak rád by se Takashiho zeptal, proč se tu jeho starší bratr objevil ale jeho zdravý rozum mu to neodvoloval. Jak by Takashimu vysvětloval, kde a kdy Takahira potkal? To prostě nešlo a Danno to raději ihned vyhnal z hlavy. Místo toho se nechápavě rozhlédl po okolí v marné snaze najít jejich nepředvídatelného kamaráda.
,,A kde je Yuuta?'' zeptal se, i když tak trochu zbytečně. Nějakou představu o tom, kde se teď nachází měl.
,,Zase šel na doučování k Hisakovi. A zase nejspíš promešká trénink. Už zase. No chápeš to?'' pronesl Takashi nechápavě, když zavřel svoji šatní skříňku a společně se pak vydali na dnešní trénink Jiu-Jitsu.
,Chápu, a moc dobře,' pomyslel si ironicky druhý.
Yuuta se hnal vylidněnou školní chodbou jak nejrychleji mu nohy stačily. Víkend, kdy se on a Sho vůbec neviděli byl dlouhý jako týden před výplatou. Potřeboval ho vidět, chtěl ho vidět, políbit, obejmout - to všechno mu tak scházelo. Sho byl pro něj jako droga a jeho závislost na něm byla nezkrotná. Byl na něj tak natěšený, že si ani nedával pozor, jestli ho někdo uvidí. Prostě bežel jak nejrychleji mohl do třídy, kde měl před chvílí profesor matematiky doučit poslední hodinu, protože v kabinetu nebyl. Nakonec přeci jen doběhl tam, kam měl namířeno.
Potichu otevřel dvěře prázdné třídy a pohled mu padl na toho anděla před sebou, do kterého se zamiloval. Sho seděl za učitelským stolem a zamyšleně dumal nad popsanými A4kami svých studentů. Byl tak zamyšlený, že si Yuuty ani nevšiml. Dál nerušeně upíral své fialové oči a veškerou pozornost na papíry před sebou. Jeho pravá ruka s tužkou ladně klouzala po desce stolu a proškrtávala chybné odpovědi v testech. Yuuta se potichu opřel o futra a okouzleně sledoval toho neodolatelného muže před sebou. Dal by cokoliv za to, aby se mu tenhle kouzelný pohled vryl navždy do paměti. Nepochyboval, že se tomu tak i stane. Upřímě se usmál. Sho byl tak roztomilý a tak neodolatelný. Zasněně si povzdychl.
To byl očividně taky důvod proč pan profesor zvedl konečně hlavu od stolu a své jiskřivé oči upřel na zasněného hnědovláska. Jejich oči se po dlouhé době znovu setkaly. Karamelově hnědé se roztouženě vpily do těch fialových. Nikdo z nich nic neřekl. Mlčky se na sebe dívali. Už jen to jim stačilo k tomu aby věděli, že ty dlouhé tři dny co se neviděli byly umučení. Sho se nakonec lehce pousmál, odložil tiše tužku a stejně tak potichu se zvedl od svého stolu. Ty pomalé kroky, kterými se k hnědovláskovi blížil, využil na to, aby ze svých očí sundal brýle a odložil je na jednu z předních lavic. Jeho fialové oči tak ještě víc zdůraznily chtíč a lásku, které v nich jiskřily.
Nakonec Yuuta podlehl. Nevydržel dál čekat a sám se vyřítil do náruče svého milence a profesora v jednom. Ani nedbal na dveře, které byly dokořán otevřené, takže je mohl kdokoliv vidět. Touha, která je zevnitř spalovala byla mnohem větší, než obava z prozrazení. Ve škole až na pár vyjímek kantorů, poškoláků a školníka, nikdo nebyl.
Yuuta se přitiskl celým svým rozpáleným tělem na svého profesora a obtočil mu ruce kolem krku. Sho toho samozřejmě využil aby si ukradl jeden chtivý polibek z jeho sladkých rtů. Tolik mu chyběly a nejen to. Přitiskly se k sobě ještě víc. Naprosto přestali vnímat okolí. Soustředili se jen na toho druhého.
Když Sho ucítil na svých ramenou tíhu hnědovláskových rukou, vzrušeně obtočil ty své okolo jeho pasu.
,,Chyběl jsi mi,'' řekl mladý profesor a zadíval se do karamelových očí svého studenta, které ho teď láskyplně pozorovaly.
,,Ty mě taky,'' odvětil druhý a znovu přeťal mezeru mezi jejich rty polibkem. Sho, který se ještě jakž takž dokázal ovládat využil poslední zbytky svého touhou nezastřeného rozumu a od Yuuty se na chvíli odtrhl. Rychlostí blesku zavřel dveře od třídy a aniž by na něco čekal, přitáhl si hnědovláska za kravatu školní unifromy zpátky do své náruče. Yuuta taky nechtěl zůstávat pozadu. Přitiskl se na mladého profesora a bez váhání se otřel o jeho klín. Sho tlumeně zasténal a toho Yuuta využil k tomu, aby se mu přisál hladově na rty a jazykem se mu dobýval do úst.
Pomalu ho natiskl na zeď, nepřestávaje náruživě laskat a dráždit jeho ústa svým hbitým jazykem. Chtíč, vášeň a touha ovládly naprosto jejich těla. Bylo až neuvěřitelné, co s nimi pouhé tří denní odloučení dělalo. Oba dva chtěli převzít nadvládu nad tím druhým. To ale Yuuta nehodlal dopustit. Z nějakého důvodu chtěl mít nad druhým, o něco starším mužem převahu.
Jeho slastné vzdechy a steny, při kterých vyvolával Yuutovo jméno, bylo pro samotného Yuutu vzrušující. Sám nevěděl, kde se to v něm vzalo. Každopádně si s tím v těch krásných chvilkách nechtěl lámat hlavu. S nehouhlasným profesorovým zamručením se od jeho napuchlých rtů na malou chvilku odloučil. Se zastřeným dechem a přivřenýma očima sjel jelo téměř dokonalé tělo vzrušeným pohledem. Hned na to se k němu znovu přitiskl. Využil blízkosti a svým kolenem začal pomalu dráždit jeho vzrušený klín.
Sho táhle zasténal a chtě nechtě se musel hlavou opířt o zeď. Na to se hnědovlásek uličnicky usmál a pokračoval dál v mučení svého profesora. Jeho pravá ruka si okamžitě našla okraj košile, kterou měl Sho na sobě, a nekompromisně pod ní vklouzla aby polaskala hebkou kůži pod ní. Ani s druhou rukou nezůstával po zadu. Zatímco znovu vyhledal jeho vláčné rty a jejich jazyky se navzájem propletli a dopřávali tím rozkoš jeden druhému, Yuutova levá ruka se zatím vydala na souboj s otravnými knoflíky u ještě otravnější košile. Najednou proklínal toho, kdo takové obtížné zapínání vymyslel.
Naštěstí se s knoflíčky nemusel párat dlouho a jemu se tak konečně dostal očekávaný výhled na profesorovo vypracované tělo. Znovu se neubránil a sjel se zastřeným pohledem tu nádheru před sebou. Musel se kousnout do rtu aby ještě chvilku dokázal krotit svůj narůstající chtíč.
Neotálel a okamžitě se vydal oběma rukama na zmapování každičkého místěčka té krásně hladké kůže. Jejich dechy se čím dál víc zrychlovaly. Vzrušení, které pohltilo jejich těla se už nedalo kontrolovat.
Zatímco si Sho užíval rozkož, kterou mu Yuutovy ruce kopírující jeho svaly, dopřávaly, hnědovlásek znovu vyhledal ty sladké rty, kterých se nemohl nabažit. Jemně polaskal jazykem jeho dolní ret a pak ho lehce zkousnul. Znovu se jejich rty setkaly ve vášnivém opojení, které nemělo konce. Nakonec se přeci jen Yuuta, ač nerad od těch nádherných rtů odtrhl a vydal se ochutnat mužské tělo, které se mu nabízelo. Zatímco si jeho ruce dál úspěšně pohrávaly s opaskem a zipem u profesorových kalhot, on sám ho zatím ochutnával. Jazykem ho nejdřív polaskal na šíji a svou pozornost na chvíli zaměřil i na jeho neodolatelný krk. Dráždil ho tak dlouho, dokud neslyšel svého milence sténat rozkoší.
,,Ah..Yuuto..,'' nakonec se přeci jen Sho vzdal, dal jasně najevo, že se mu pozonost hebkých rtů a mrštného jazíčku líbí, a Yuuta tak mohl dál pokračovat ve sladké ochutnávce. Svoji pozornost nyní zaměřil na jeho lehce vyrísované prsní svaly, které bříšky prstů dokonale zmapoval. Špičkou jazyka lehounce obkoužil levou bradavku a totéž udělal po chvíli i s levou. Sám nevěděl, kde se v něm najednou vzala ta odvaha a zkušenosti, ale v tu chvíli na to ani nemyslel. Stačilo, aby zaslechl tiché zasténání z profesorových úst a jeho tělo pohltilo nehorázné vzrušení.
Když se mu konečně podařilo poprat se s opaskem a zipem u kalhot svého milence, chtěl toto nádherné utrpení ukončit. Věděl, že Sho už moc dlouho nevydží, protože jeho naběhlý penis si dožadoval značné pozornosti. Jenže Sho měl nejspíš jiné plány, protože jakmile se Yuutova ruka dotkla přes spodní prádlo jeho vzrušeného mužství, Sho ho popadl za ruku a než se Yuuta vzpamatoval, byl teď on sám přiražen jemně ke zdi. Jinými slovy, si vyměnili své pozice.
,,Přece mě v tom nenecháš samotného,'' zašeptal Sho roztouženě u hnědovláskova ucha, které následně jemně olízl. Yuutovi v ten moment přejel lehký mrazík po zádech. Měl v plánu něco namítat, ale byl umlčen hladovým polibkem. Jejich jazyky se znovu propletly a náruživě se o sebe třely. I když jim po chvíli docházel dech, ani jeden se nehodlal vzdát toho nádherného opojení, Nedokázali se od sebe odtrhnout. Toho Sho samozřejmě ihned využil a co nejrychleji jak jen to šlo rozepnul Yuutovy kalhoty. Stějně jako on už byl na pokraji svých možností a vzrušení, které se nedalo nijak ukrýt, už si dožadovalo svoji zaslouženou pozornost.
Sho taky na nic nečekal a okamžitě zaplul svoji rukou za Yuutovo spodní prádlo. Pomaličku přejel ukazováčkem po celé délce jeho naběhlého penisu, který se chvěl nedočkavostí. Yuuta samou slastí, hlasitě zasténal. Když se Sho svými prsty dotknul špičky jeho údu, hnědovlásek znovu zasténal a pohnul se pánví proti jeho ruce. Tohle slastné mučení ho přivádělo k šílenství. A samozřejmě to chtěl svému mučedníkovi oplatit stejnou mincí.
Když profesorova nadaná ruka nakonec zcela objala jeho vztyčený penis, Yuuta pomalu ztrácel myšlení ve víru slasti a rozkoše. Nakonec se mu ale přece jen podařilo stáhnout druhému muži kalhoty i se spodním prádlem a jemu se konečně naskytl pohled na jeho nádherné, vztyčené mužství. Při tom pohledu si olízl suché rty a jal se ten nádherný úd, který ho doslova vybízel k hrátkám, vzít do svých rukou. Když se jeho ruka dotkla toho teplého, pulzujícího penisu, Sho znovu táhle zasténal. Avšak na pozornosti, kterou věnoval údu druhého, nepolevoval. V návalech vzrušení, které se jemu i druhému dostávalo, se musel svoji nezaměstnanou rukou opřít o zeď vedle Yuutovy hlavy. Oba dva se pohybovali pánví proti ruce toho druhého. Udávali si své vlastní tempo, které udávalo i hlasitost jejich slastných vzdechů a stenů, které byly čím dál hlasitější. Nakonec znovu oba dva spojili své nedočkavé rty ve vášnivém polibku. Jazykem prozkoumávali a dobívali navzájem svá ústa. Chutnali chuť toho druhého a přitom se nepřestávali navzájem uspokojovat. Jejich hrátky nakonec dovršili tím, že oba dva skoro ve stejnou dobu, s výkřikem jména toho druhého vyvrcholili. Sho se údychaně opřel o stejně tak udýchaného Yuutu a láskyplně ho políbil.
,,Tohle by jsme měli dělat častěji,'' dodal nakonec Yuuta s rošťáckým úsměvem. Tohle byl totiž jeden z jeho nejlepších okamžiků v životě.
,,V posteli by to bylo lepší, nemyslíš?'' odvětil Sho se šibalským mrknutím.....
Mezitím Danno s Takashim konečně došli do Sportovní haly, kde se každý druhý den v týdnu konal trénink Jiu-Jitsu. Oba dva si to okamžitě namířili do šaten, kde se mohli v klidu převléknout.
Spolu s nimi tam bylo i pár mladíků, kteří s nimi byli ve skupinách. V té nejlepší, kde byl Takashi a Yuuta a ve skupině pro začátečníky, kam byl přiřazen Danno.
,,Hele slyšeli jste to? Sensei Hiang tu prý tenhle měsíc končí,“ přiběhl k nim zničehonic jeden - hnědovlasý, s úžasem ve tváři.
,,Cože?!“ vyhrkl Takashi a Danno ve stejnou chvíli. To, že jejich oblíbený sensei - který učí Jiu-Jitsu ve skupině Takashiho a Yuuty a dává i lekce Dannovi - mluvil o odchodu, věděli oba dva moc dobře. Zaskočilo je ale, že tak brzy.
,,Jo a prý už za něj našli i náhradu,“ s těmito slovy odešel mladík stejně tak rychle, jak se objevil.
Danno a Takashi se na sebe podívali s rozpačitými výrazy. Bylo na nich opravdu znát, že je odchod jejich japonsko-čínského senseie mrzí. Takashi to raději nekomentoval a s povzdechem si nasadil poslední část svého úboru. Byl si jistý, že nikdo takový, kdo by nahradil mistra Hianga – mistra v Jiu- Jitsu a Ninjutsu - v Tokiju nežije.
Danno na tom nebyl o nic líp. Byl stejného názoru a navíc měl pochybnosti o tom, že ten nový učitel už nebude tak shovívavý k jeho náhradním lekcím, které mu zdarma dával sensei.
Nakonec se oba dva s černými myšlenkami vydali do velké tělocvičny, kde se jako každý trénink všichni shromažďovali a seřazovali do svých skupin. Ani si nevšimli Yuuty, který do šatny celý udýchaný přiběhl.
Když se po chvíli na velkém, bílém tatami, které pokrývalo celou podlahu velké haly, všichni – včetně nečekaně se usmívajícího a zadýchaného Yuuty – sešli, jejich učitelé včetně nejstaršího tam ještě nebyli. Toho Takashi využil ke krátkému výslechu svého hnědovlasého kamaráda.
,,To je dost, že se tady taky ukážeš. To doučování ti zkončilo nějak rychle,“ nasadil svůj zamračený výraz. Ten výraz, který obvykle kryje jeho tvář, když je v přítomnosti Kai- jeho noční můra, která se mu zdá každý den.
Yuuta se na to rozpačitě usmál a poškrábal se ve svém rozcucháném účesu. Dva páry očí, které ho sledovaly ho uváděly do rozpaků.
,,Eh.....Noooooooooo......ty rovnice, už jsem docela pochopil, takže nemělo cenu tam dál zůstávat...ha..ha...,“ nepřestával se dál usmívat. Danno, který se téhle situaci musel v duchu smát raději nic nekomentoval. Moc dobře si dokázala představit jaké ,rovnice' ho pan profesor Hisaka učil. Jen usoudil, že je Yuuta špatný lhář aTakashiho v duchu prohlásil za slepého a za ignoranta.
,,No, na to, že si pořád na to doučování stěžuješ a našeho třídního nemůžeš vystát, se nějak moc usmíváš,“ dodal černovlásek, nepřestávaje ho sledovat podezřívavým pohledem. Yuuta to raději nekomentoval, jelikož ani nevěděl čím by se obhájil a otočil se na dveře, do kterých právě vcházel jejich starý sensei.
Ve velké místnosti najednou zavládl klid. Nikdo nemluvil a zdálo se, že ani nikdo nedýchal. Všichni čekali na mistra až se svým pomalým a uklidňujícím krokem, předstoupí před velkou skupinu svých- do černých úborů oděných- žáků. Nakonec se přeci jen dobelhal na místo, kde se jako každý trénink zdravil se všemi svými studenty. S hlubokým úklonem, který po něm všichni zopakovali, sjel celou skupinu načekaně vážným pohledem. Tím tak potvrdil jejich úvahy a obavy o tom, že už tu moc dlouho nebude.
,,Jak všichni víte, není žádným tajemstvím, že se můj čas zde krátí. Není třeba dál odkládat nevyhnutelné.......“ začal s těmi svými filozofickými úvahami, které na něm každý svým způsobem obdivoval. I když byly někdy opravdu otravné a nepochopitelné.
,,Každý z vás je opravdu jedinečný. Vaše vnitřní síla a dovednosti, nejen ty fyzické z vás dělají učedníky, které si umění jako je Jiu- Jitsu, opravdu zaslouší. Cesta, kterou jste se rozhodly jít bude plná těžkých překážek, které se budou někdy zdát nepřekonatelné. Ale o tom vlastně celý život je a já doufám, že každou tu překážku překonáte s úsměvem a podprou osoby vám drahé. Nezapomínejte na to, že nezaleží na tom, jak velké rány vám osud uštědří. Záleží na tom, kolik vás jimi obdaří a srazí na kolena, a vy se přesto stejně dokážete zvednout a jít dál,“ dodal a tím z jeho tváře zmizel ten vážný výraz a nahradil ho milý a usměvavý. Polovina žáků, včetně Yuuty měla na krajíčku. A jejich osmdesátiletý sensei nepochyboval o tom, že si jeho rady vzal každý student k srdci. Nakonec si jako ovykle založil ruce na hrudi a s rozzářenou tváří ve svém proslovu pokračoval.
,,Jsem opravdu hrdý na to, že jsem byl váš sensei. Nemohl jsem si přát lepší studenty, ale čas plyne dál a každý si musí uvědomit, kdy přijde jeho čas. A můj čas právě nadešel a já musím pokorně jít a přenechat své zkušenosti další generaci. Bohužel už nemám sílu a ani věk na to, tu dál zůstávat. Jediné co mi teď zbývá je odejít zpátky do rodné Okinawy, a tam se svými drahými přáteli dožít zbytek života. Ale nemyslete si, že se mě zbavíte jen tak. Odcházím až příští měsíc, dokud se tu váš nový sensei nerozkouká. Takže budete mít čas mi uspořádat večírek na rozloučenou a koupit nějaký ten dárek. Vašemu starému mistrovi by to udělalo radost, muhuhehe“ dodal s podlým úsměvem a rukama, které si natěšeně promnul. Samozřejmě tak, aby to jeho studenti, kteří hltaly každé jeho slovo, neviděli.
,,To bylo....to bylo tak dojemný a pěkný.....sensei by měl jít do parlamentu a dělat jim tiskového mluvčího,“ rozbrečel se Yuuta, který své emoce jako vždy nedokázal udržet na uzdě.
,,No, teď už jen zbývá představit vám vašeho nového učitele. Člověka, kterého něktěří z vás jistě znáte a já jsem si jistý, že vám bude tím nejlepším učitelem, kterého jsem mohl vybrat,“ znovu se od ucha k uchu usmál, zatímco ostatní by mohli svoji nedočkavost a zvědavost doslova krájet.
,,Není to nikdo jiný, než jeden z mých nejlepších studentů, talentovaný člověk, který přijal moji nabídku a který si zasloužil mé uznání a přátelství........“ odmlčel se právě, když to bylo tak napínavé. Docela ho bavilo vidět své mladé studenty takhle nedočkavé. Nakonec se ale překonal, zahnal své seniorské choutky trápit mladé a vyřkl to jméno, které si všichni přáli slyšet.
,,Takahiro Kaeda,“ nakonec to přeci jen s radostí a hrdostí v hlase řekl.
Vyslovil jméno pro pár vyjímek neznámé, ale pro většinu známé natolik, že údivem a překvapením zapoměli i dýchat. Zvláště jedna osoba se žlutým, pronikavým pohledem........
Pokračování příště...... chápu, že žádat vás o komentáře je pěkná troufalost. Bohatě mi bude stačit, když si to jen přečtete :-)
Komentáře
Přehled komentářů
teda Riuu konecne som sa dockal dalsieho dielu ^_^ a uz som aj zacinal tusit ze to bude asi Takashiho brat :-D aby to bolo trocha aj zaujimave no nie? :-D a ten ich stary sensei bol skvely ze aby mu usporiadali vecierok a kupili darceky looooool ^_^ super nesklamala si takze vylez z tej diery do ktorej si vraj sa isla zakopat ^_^ nemas sa za co hanbit segro ^_^
*-*
(Arya, 16. 6. 2010 14:34)
aaa konecne pokracko !!!
:D
no mne sa nahodou moc pacilo ;)
a strasne sa tesim co sa stane medzi Takahirom a Dannom :D
.........
(Leena, 12. 6. 2010 22:39)Nádherááá!! Po DLOUHÝ DOBĚ!! Arigato!! Těším se na Kaie a Takashiho!!
....
(terkic, 11. 6. 2010 21:54)kyáá tenhle díl nerozdýchám, asi umřu na nedostatek kyslíku:) ten několika měsíční třes z absťáku po této povídce je konečně alespoň na chvilku pryč, tak doufám, že ho nenecháš dojít do takového stadia, jako byl teď a další díl bude o hodně hodně dřív, páč já tuhle kapitolovku miluju:)
.....XD.....
(Naoto-san, 11. 6. 2010 19:42)to bylo kawai!!!!tuhle kapitolovku miluju...už jsem ani nedoufala,že k ní něco přibude...miluju vaše povídky,jen doufám že mě nebudeš tolik trápit a pokračování přibude brzy,páč ten konec je na zabití...eto...asi vše...eto...děkuju jste super!!!
.... :)
(Sue, 11. 6. 2010 12:47)
Riuu to bolo super, hlavne to yaoi ;) Myslím ale, že to bolo zrelé na 18+ :D ... Musím ale uznať, že ten Sen ma už pekne štve :/ ... Som zvedavá, čo bude ďalej a dúfam, že nás už nenecháš toľko čakať! :D ... Teším sa už na Kaia a dúfam, že aj on dostane lásku ktorú su zaslúži :( :D krásavec ;)
PS.- Z mistra som nemohla :D
super ^_^
(Gaara z puste, 1. 7. 2010 11:49)