6. Zápas (1/2)
Jak říkám není to nic moc, shonen ai tam skoro vůbec není. A Kaie, toho si nechám na další díly....myslím, že všichni z vás tušili, jak ten zápas dopadne. Není to nic moc, popravdě je to nejhorší část...
Ráno bylo svěží a plné elánu. No…. jak kde…. Takashi se vzbudil, až když bylo Slunce vysoko na obloze. Mohlo být něco po sedmé hodině a tento čas pozdního vstávání byl pro Takashiho velice neobvyklý. Přeci jen má ve zvyku vstávat po páté hodině.
No, člověk by se ani ničemu nedivil. Takashi šel spát nad ránem. Nemohl totiž dospat. Dospat nedočkavostí nad dnešním dnem, kdy se mu změní život. K dobrému nebo k špatnému, to mu bylo fuk. Byl si jistý, že od dnešního dne bude mít od Kaie a jeho neustálých útoků, vyjadřující jeho lásku, pokoj. Konečně se bude moct zaměřit na svou platonickou lásku- Kyoshi, která o něj ovšem nejeví ani nepatrný zájem. Ale to Takashi považuje za menší nedostatek, který se časem vyřeší.
Bez větších obtíží se s úsměvem na rtech doplazil do koupelny, a za stálého a veselého pískání, dal do kupy jak svoje dlouhé, černé vlasy, zuby ale i sám sebe. Nespěchal. Nikdo ho totiž nikam netlačil, nenadával mu, nebo mu nechtěl zabrat koupelnu. Všichni už byli vzhůru. Takahiro a jeho motorka byly někde, bůhví kde, paní Kaeda, ta se zase hrabala ve svém oblíbeném záhonku růži a pan Kaeda, ten zase usínal v kuchyni nad nudnými novinami a černou kávou, která začala chladnout.
No prostě, den jak stvořený pro výhru. Pomyslel si Takashi a bleskurychle se oblíkl do své nepohodlné, školní uniformy. Okamžitě, aby nepřišel pozdě, popadl baťoh, jako náhražku za snídani si vzal jen zelené jablko a vypadl z domu tak rychle, jako Takahiro, když mu padlo osmnáct let. Tehdy se, jako správný rebel, unáhlil, a rozhodl se z domu odejít a postavit se, jak se říká, na vlastní nohy. Jenže neuplynulo ani pět dní a Takahiro byl zpátky, zmoklý a promrzlý na kost, s žádostí o přijetí zpět pod rodinou střechu a s velice nemilými zážitky, které za těch pět dní zažil a díky nim si uvědomil, že bez peněz do hospody nelez. Nebo spíš nechoď nikam, když nemáš ani floka. Bůhví, co ho tehdy napadlo, nejspíš ho pálilo dobré bidlo, ale rozhodně už se žádný takový útěk z jeho strany neuskutečnil.
Celou cestu do školy si Takashi prozpěvoval svoji nejoblíbenější písničku od An Café a ani jednou se z jeho obličeje nevytratil ten šťastný úsměv, který ho doprovázel i tehdy, když dorazil do toho,, ústavu‘‘, jak Yuuta nazývá školu.
V šatně nikdo nebyl, takže ho ani nikdo nestačil strčit, přimáčknout ke stěně nebo jako Kai, plácnou po zadku a potom se nenápadně ztratit v tom návalu, co se v šatně obvykle utvoří. Všude byl klid. Takashi si už začal myslet, že přišel pozdě, ale když na chodbě spatřil obrovské, nástěnné hodiny, které ukazovali dvě minuty před osmou, jeho nálada, se vyšplhala na maximum a on se s myšlenkou, že přišel včas, vytratil ve své třídě.
Když otevřel dveře, všichni ve třídě najednou ztichli. Zraky upřeli na usměvavého Takashiho, kterému to ani nepřišlo nijak divné a už z dálky mával svému, hnědovlasému kamarádovi Yuutovi, který ztichl také.
,,Čau,‘‘řekl a ani si nevšiml, že ho všichni ve třídě, včetně Kaie, který se jen usmívá, propalují pohledem.
,,Ehm, Zdar,‘‘pozdravil Yuuta a vypadal značně nervózně. Když na ostatní v místnosti, aby to Takashi neviděl, pokývnul hlavou, ve třídě se zase rozprostřel hluk, šramot, drby dívek a poněkud akční historky ze strany domýšlivých kluků, který si vymyslí i to, co není pravda, jen aby vypadali jako ti největší borci pod Sluncem. Jak se zdá, Yuuta si včerejší Takashiho výhružky vůbec nevzal k srdci, a souboj, který se má konat o velké přestávce v tělocvičně- o něm už ví celá škola. Samozřejmě díky němu.
,,Dneska je skvělej den,‘‘vydechl s úžasem Takashi, posadil se na židli a ruce zakřížil za hlavou.
Yuuta mrkal nevěřícně na svého černovlasého přítele a začal si myslet, že tohle v žádném případě Takashi není. Ten starý Takashi, který se skoro vůbec nesměje, pořád se zamyšleně dívá z okna a je to skoro poloviční šprt. Ovšem, když se Takashi začal vychvalovat do nebes, rozhlašovat, že má boj mezi ním a svým pronásledovatelem v kapse, Yuuta okamžitě poznal, že je to stále ten namyšlený Takashi.
,,Není to krásnej den na výhru?‘‘řekl a nepřestal se usmívat.
,,Ale, ale, zlatíčko, neměl bys říkat hop - dokud nepřeskočíš,‘‘ozvalo se najednou u jejich lavice, a Takashimu najednou jeho šťastný úsměv z tváře zmizel a nahradil ho úšklebek. Byl to Kai, se samolibým úsměvem a s očima, které doslova Takahsiho svlékaly.
,,Pche, vážně si myslíš, že mě dokážeš porazit? Tak to ses nejspíš ráno praštil do hlavy, nebo ti ta tvoje sláva stoupla na mozek,‘‘ušklíbl se Takashi a vítězně se usmál. Svoje vítězství považoval za jistou věc.
,,Ta tvoje namyšlenost mě dojímá, ale je to jedna z věcí, kterou na tobě miluji,‘‘odpověděl Kai, na Takashiho, který začal rudnout vzteky, vyzývavě mrknul a Yuutu, který jako vždy, tuto scénu s radostí pozoroval, se neudržel a vyprskl smíchy.
,,Nech si ty svoje láskyplný gesta pro někoho jiného. Já o ně nestojím. Dneska tě porazím a ty mi dáš konečně pokoj,‘‘zavrčel Takashi. Už to byl zase ten starý kluk, který se při každé volné příležitosti dívá zamyšleně z okna.
,,Když myslíš…. ale nebyl bych si tím tak jistý. Trénoval mě ten nejlepší,‘‘Kai pozvedl ruce, ještě jednou na černovlasého mladíka mrknul a nakonec se rozešel do své lavice.
,,Jak já ho nesnáším,‘‘zavrčel Takashi a celý zbytek přestávky házel jednu nadávku za druhou a to vše, na Kaiův, nekonečně dlouhý účet. Yuuta to znuděně poslouchal, protože tyhle nadávky zná jako svoje boty. Takashi vlastně každou chvíli nemluví o ničem jiném, než o Kaiovi, jak ho nesnáší a že kdyby mohl, vystřelil by ho na měsíc . Yuuta byl dokonce rád, když se ve dveřích objevila plnoštíhlá, postarší učitelka biologie a nudná hodina tak mohla začít.
O přestávce, když Takashi zmizel ze třídy, Yuuta měl, jak se říká, pré. Uspořádal menší sázkovou kancelář, a vyzval všechny své spolužáky, aby si vsadili na velký souboj. Buď na jeho přítele, nebo na Kaie, který to všechno nevěřícně sledoval. Sám Yuuta si nevsadil na nikoho jiného, než na Takashiho stejně jako půlka třídy s mužským pohlavím. Vlastně nikdo z nich nevěřil, že by nad Takashim mohl Kai zvítězit. Dívky, ty zase nechtěli třídní blonďatou celebritu nijak urazit a tak svoje peníze, které ráno tak pracně sebrali rodičům, vsadili na usměvavého Kaie.
A potom nastala konečně hodina H….. nebo spíš přestávka P.
TAKASHI
Konečně nastala ta chvíle. Těšil jsem se na ní od rána. Jen si to představte. Když vyhraju, Kai mi dá do konce života pokoj. Nebudu pro něj vůbec existovat.
,,Tak začneme?‘‘stojím v tělocvičně a naproti mně stojí moje noční můra Kai. Ve velké místnosti nikdo není. Teda pokud se nepočítá Yuuta, který mě prosil na kolenou, abych ho vzal s sebou.
,,Počkej, ještě chvíli,‘‘ozval se Kai a někoho vyhlížel. Díval se všude po tělocvičně a já se na něj celou dobu mračil. Jak já ho a ty jeho blonďatý vlasy nesnáším….. V tu chvíli se konečně otevřeli dveře a dovnitř konečně vešla osoba, na kterou jsme až doteď čekali.
Moje úšklebky rázem zmizeli, když se v tělocvičně objevil můj starší bratr a v rukou nesl něco, co se nebezpečně podobalo dřevěným mečům, které používáme na trénincích.
,,Takahiro? Co tu děláš?‘‘ptal jsem se ho, když k nám došel. Ty dřevěné makety položil na zem.
,,Přišel jsem se na tebe podívat,‘‘řekl jen.
,,Kai, tahle je tvoje,‘‘otočil se na mého soupeře a ukázal na jeden z mečů. Vůbec nic jsem nechápal. A tak jsem ihned zakročil. Odkud se ti dva znají?
,,Moment, vy se znáte?‘‘ptal jsem se nechápavě a těkal očima z bratra a zase na toho blonďatýho úchyla, který se líbezně usmíval.
,,Jo známe se, vlastně kdo by neznal Kaie, že? Ale to je dlouhej příběh,‘‘usmál se bratr a podal mi jednu katanu.
,, A k čem ty katany? Ty chceš bojovat se zbraní?‘‘ otočil jsem se nevěřícně na Kaie. To už jsem nerozuměl vůbec ničemu a pobízel je k vysvětlení. Myslel jsem, že to bude boj, jako boj s pěstma a všemu co k tomu patří, a né boj Jiu-Jitsu a ke všemu se zbraní.
,,Ale broučku, přece sis nemyslel, že tě nechám jen tak vyhrát. Celý týden jsem trénoval,‘‘řekl mi Kai a postavil se naproti mně.
,,Hmm, stejně mě neporazíš,‘‘dál jsem si udržovals voje velké sebevědomí. Možná, že trénoval, ale i kdyby, tak mě stejně nemůže porazit. Důvod, proč je tu můj bratr a odkud se s Kaiem znají nebo víc, co mají společného, jsem nechal na jindy a postavil se naproti Kaiovi.
,,Takže říkal jsi, že když prohraješ, dáš mi pokoj?‘‘ptal jsem se se zářivým úsměvem a jiskrami v očích. Kai se na to sladce usmál.
,,Jo, přestaneš pro mě existovat, slibuju,‘‘odpověděl. Bavili jsme se mezi čtyřma očima, takže nás slyšel jen Takahiro a se zájmem si nás prohlížel. Nejspíš nechápal, o čem to mluvíme. Jak by taky mohl….
,,Ovšem, když vyhraju, víš, co se stane. Celý rok se mnou budeš chodit, bez odmlouvání. Samozřejmě se vším všudy,‘‘dodal a v očích se mu nebezpečně zalesklo. Jenom jsem se na to zhnuseně zašklebil. Raději jsem ani nechtěl vědět, co si pod tím, se vším všudy představuje.
,,Pche,ani si neděj žádné naděje, protože to se nikdy nestane,‘‘ vysmál jsem se mu do obličeje.
,,Počkej, jen tady přede všema slib, že moji nabídku bereš a přijímáš,‘‘ řekl. Jak bych to mohl nepřijmout?
,,No jo, slibuju hlavně už začněme,‘‘vyhrkl jsem zbrkle.
,,Takashi? Jseš si jistej, co děláš? Víš, že sliby se musí plnit a pro tebe to platí dvojnásobně,‘‘ozval se brácha.
,,No jo, vím, co dělám,‘‘zakroutil jsem nad tím hlavou a postavil se do bojové pozice. Kai udělal to samé.
,,Když myslíš,‘‘zamumlal Takahiro a postavil se vedle nás, aby zápas odstartoval.
,,No, podle všeho to bude jen jedno kolo. Kdo jako první skončí na zemi, prohrává,‘‘ozval se bratr.
,,Pravidla jsou oboum dvoum jistě známá. Katanou se neutočí na obličej a na krk, jestli někdo z vás bude podvádět, bude se vám to kolo počítat za prohrané,‘‘vysvětlil nám pravidla, které znám na zpamět. Jenom jsme na to oba dva kývli.
,,Fajn, tak teda začněte,‘‘vyhrkl a okamžitě od nás odstoupil.
,,Měl bys vědět, že jsem trénoval u toho nejlepšího,‘‘Kaiův úsměv se rozšířil.
,,Pche. Abys věděl, je mi to jedno. Porazím tě, i kdyby to bylo to poslední, co udělám,‘‘vyřítil jsem se směrem k němu a začal útočit.
,,Tvoje namyšlenost mě dojímá,‘‘ řekl Kai a začal se krýt. Naše zbraně se od sebe začaly odrážet a já nevnímal nic.
……………………………………………………………….
,,Sakra, jak je to možný? Já si na něj vsadil celých 1000 jenů,‘‘
Slyšel jsem jak Yuuta říká zděšeně a nevěřícně tuhle větu. Před očima jsem měl najednou mžitky a pod sebou jsem cítil tvrdost a chladnost podlahy, na kterou jsem spadl. V tu chvíli mi došlo, že to znamená jen jedno……prohrál jsem. ……….
Nejspíš si asi umíte představit, v jakém jsem byl šoku.
Když jsem skončil na zemi, nemohl jsem se vůbec hnout. Nevím, jestli jsem omdlel nebo ne, prostě jsem se nemohl hýbat. Ne bolestí nebo nějakým zraněním. Spíš šokem a nevěřícností. Vůbec jsem nepočítal s tím, že prohraju. Nad Kiaem. A teď tu ležím na zemi a zoufalství se mě začíná zmocňovat. Jak je to možné? Vůbec nic nechápu. Nadávám si do těch nesprostějších slov, které znám a snažím se přijít na to, kde jsem ve svém boji udělal chybu. Kde se to Kai naučil? Jak je možné, že mě porazil? Nikdy jsem nad nikým neprohrál, jenom nad Takahirem ale ten……………….a v tu chvíli mi to všechno došlo. Ten způsob boje, jakým Kia bojoval, ty jeho překvapivé manévry, dokonce i to, jak mě zatahal za vlasy a díky tomu jsem skončil na zemi, mi připomnělo včerejší boj s Takahirem. To znamená, že…..v tu chvíli jsem prudce otevřel oči.
,,Takashi, jsi v pořádku?‘‘ptal se mě Takahiro, který se nade mnou skláněl. Já ho ale nevnímal. Jestli jeto opravdu tak, jak si myslím, můj brat mě zradil.
,,Kai? Kdo tě to naučil?‘‘ignoroval jsem svého bratra a svoje oči jsem zaměřil na Kaie, který se ještě vydýchával z našeho boje.
,,No…,‘‘začal trochu rozpačitě a svoje modré oči zaměřil na mého bratra. Tohle gesto mi mou domněnku jen potvrdilo.
,,To já, asi už ti to došlo,‘‘ozval se Takahiro a nervózně se poškrábal ve vlasech.
,,Cože? To snad není možný? Tys mu pomohl, aby vyhrál nad tvým vlastním bratrem? Děláš si srandu?‘‘naštvaně se na něj osočím. Zvednu se a mám chuť někomu dát pořádně do držky. To se mi snad zdá? Řekněte, že to není pravda.
,,Takashi, uklidni se, vysvětlím ti to,‘‘začne se obhajovat, ale já ho zastavím. Nechci nic slyšet. Je mi blbě. Ze všech i ze sebe samého. Proč mi to sakra nedošlo dřív. Kdybych to věděl, Kaie bych tolik nepodcenil….a teď bych se vítězně tvářil já a né on.
,,Jak mi chceš vysvětlit to, že si zradil vlastního bratra?‘‘to už zvýším hlas. Do očí se mi derou slzy. Cítím se prázdný a zároveň podrazený. Na tohle Takahiro mlčí. Vždyť je to pravda, co by na to mohl říct.
,,Proč si mi to neřekl? To si říkáš bratr? Podrazil si mě. Jak si mohl?‘‘ptám se zoufale a když na své tváři cítím mokrou slzu, uteču. Katanu hodím někam do neznáma a rozběhnu se ke dveřím. Ignoruji jeho volání i jeho slova. Nechci ho vidět a ani slyšet. Jak jen mohl? Měl přeci pomáhat mě a ne jít proti mně. Co teď budu dělat? Celý rok…celý rok s Kaiem? To není fakt, to je noční můra.
Že já se do toho vůbec pouštěl. Mohlo mě napadnout, že to nebude jen tak. Že to nebude tak lehký…. Utíkám a ani nevím jak, stojím před naším domem. Je mi jedno, že jsem utekl ze školy. Dokonce je mi jedno, že kvůli tomu budu mít problémy. Prostě už nemůžu….
Ignoroval jsem mámu, která se ptala, co tu dělám tak brzy a rozběhl jsem se nahoru, do svého pokoje, kde jsem se hned na to zamkl a unaveně padl na postel. Nejraději bych usnul a nikdy už se neprobudil. Nevím, co mě mrzí víc. Jestli to, že jsem prohrál a teď budu muset dělat Kaiovi líbací panu, nebo to, že mě můj vlastní bratr tak hnusně podrazil. Nebýt jeho, určitě bych Kaie porazil…..
,,Takashi,‘‘rozběhl se Yuuta za svým černovlasým kamarádem, který před chvílí utekl.
,,Yuuto počkej. Já s ním promluvím,‘‘Takahiro ho ale zastavil. Když se ujistil, že zadýchaný Kai, který není na takovou zátěž zvyklý, bude v pořádku, rozběhl se za svým bratrem.
,,No teda, tak ti pěkně děkuju. Mých 1000 jenů už mi nikdo nevrátí,‘‘osočil se naštvaně Yuuta na Kaie, jako kdyby za jeho prohranou sázku mohl on.
,,Co?‘‘zamumlal Kai a bez dalších okolků s sebou praštil o zem.
,,Kai!‘‘vykřikl Yuuta a okamžitě se za ním rozběhl. Naštěstí si Yuuta neobvykle zachoval chladnou hlavu a dřív, než ho bezhlavě prohlásil za mrtvého, zkontroloval mu ze zápěstí tep, které díkybohu cítil.
Když Takahiro prohledal celou školu, usoudil, že jeho bráška nejspíš utekl domů. Usoudil to tak, že na jeho místě by udělal to samé.
A taky že jo. Rychlostí blesku dorazil domů. Jak správně předpokládal, Takashi se zamkl ve svém pokoji.
,,Takashi, otevři,‘‘zakřičel na něj přes dveře.
,,Vypadni, nech mě na pokoji,‘‘odpověděl Takashi. Nebo spíš to zakřičel.
,,Ne, pusť mě, chci ti to vysvětlit,‘‘zkoušel to dál Takahiro. Nakonec však, pod výhružkou vykopnutí dveří, svého bratra přesvědčil a on tak mohl vejít. Takashi tam seděl zničeně na posteli.
,,Co mi jako chceš vysvětlovat? Zrada se nedá nijak vysvětlit,‘‘zavrčel .
,,Máš pravdu, měl jsem ti to říct, ale Kai mi za to zaplatil,‘‘
,,Aha, takže ty si mě prodal? Nebýt tebe tak ho porazím,‘‘
,,Ne, teď se mýlíš. Neporazil by si ho, i kdybych ho nevycvičil,‘‘na tuhle větu Takashi zvedl hlavu.
,,Co? Jasně, že bych ho porazil. Jsem nejlepší,‘‘
,,A to je právě to. Jseš tak namyšlenej, až je to hrůza. Podcenil si toho kluka, nebral si ho, jako soupeře, vážně. Myslel sis, že jseš nejlepší a ta tvoje pýcha tě srazila na kolena‚‘‘ zvýšil hlas.
,,O čem to mluvíš?‘‘obořil se na něj naštvaný Takashi.
,,O tobě. Co se to s tebou stalo? ‘‘ptal se nechápavě Takahiro.
,,Nemáš právo mě soudit. Ty ne. Co si o sobě vůbec myslíš? Celej rok ses tady neukázal. Dokonce ani na svátky. Víš, jak z toho byla máma špatná? Celý vánoce skoro probrečela, jenom kvůli tobě,‘‘
,,Vždyť víš, že jsem musel do práce,‘‘
,,Do práce, která tě ani nebaví? Myslíš, že to nevím? To je pro tebe přednější než tvoje rodina?‘‘teď to zase Takashi nandal Takahirovi a ten nevěděl co říct.
,,Tobě do toho nic není. Nemůžeš tomu rozumět,‘‘odsekl starší bratr.
,,Vážně? Tak mě laskavě nech na pokoji. Ty seš ten poslední, kdo by tady měl někoho soudit. Kdo ti na to dal právo?‘‘zakroutil hlavou mladší z bratrů.
,,Jsem tvůj starší bratr,‘‘
,,Najednou? Já jen, že to tak nevypadá,‘‘zavrčel Takashi.
,,A víš, co? Máš pravdu. Kaie bych trénoval klidně znova, i kdyby mi za to nezaplatil,‘‘
,,Fajn, tak si běž za ním. Kai je namyšlenej idiot,‘‘
,,Co? Jak to můžeš říct? Vždyť ho ani neznáš. Soudíš lidi, aniž bys je poznal?‘‘
Takashi na to nevěděl co říct.
,,Tak teď mě poslouchej, bráško. Ten kluk se celej tejden dřel od rána do večera. A jenom kvůli tobě. Měl bys to spíš ocenit,‘‘
Takashi na to jen něco zamručel.
,, Co se to s tebou stalo? Bude ti osmnáct, tak se podle toho laskavě začni chovat. Chováš se jak třináctiletej fracek,‘‘zakroutil nechápavě hlavou Takahiro.
,,Možná si sem ani neměl jezdit,‘‘řekl Takashi a ihned svých slov začal litovat. Věděl, že tohle už bylo trochu moc. Takahiro se nad těmi slovy zarazil.
,,Co se to s tebou stalo, Takashi? Kde je můj mladší bráška, který se vždycky smál a na druhý se nepovyšoval?‘‘řekl potichu Takahiro. Bylo mu líto, jak se Takashi chová. Jak se za ten rok, co se neviděli, změnil.
,,Možná jen, že ten tvůj bráška vyrostl,‘‘odpověděl na to Takashi.
,,Víš, to že bude Kai bojovat s tebou jsem do včerejška nevěděl. Řekl mi to na poslední chvíli. Máš pravdu, vyrostl jsi……...,‘‘ otočil se na podpatku a vydal se ke dveřím. ,,V namyšlenýho idiota,‘‘ S touhle větou se Takahiro sebral a s třísknutím dveří za sebou zabouchl dveře. Nechal tak svého mladšího bratra nevěřícně koukat na dveře, které pod tou ránou málem vylítly z pantů. Bolela ho ty slova, co mu Takahiro řekl. Zrovna od něj to nečekal. Chytil se za hlavu, protože ho začala bolet a posadil se na postel. Teď teprve začal litovat těch slov, co tak nerozvážně řekl……
Komentáře
Přehled komentářů
Náhodou ta hádka byla dobrá... =)
?????
(Zaku, 29. 7. 2009 12:27)super časť...len kde je tá druhá časť? niekde sa mi asi stratila :D
ou!!!!!
(Jumi, 28. 7. 2009 22:48)Jej Tan Takashi to teda přehnal. Jsem zvědavá jak to s kaiem vyřeší
?????
(Mikkua, 28. 7. 2009 21:29)úža povídka a rozhodně fandim takashimu....chudinka zkončil jako kaiova děvka
kašlu na nadpis xD
(Aya, 28. 7. 2009 14:04)Mno pravdu maj podle mě oba, taky by mě nasralo kdyby mě někdo podrazil, ale on zase je namyšlenej ... uhm dilema xD rychle pokráčko
co blbneš?
(Awaki, 28. 7. 2009 9:07):-DTAK TEĎ NEVÍM, KTERÝ Z NICH MÁ PRAVDU, ALE JÁ SOUHLASÍM SE STARŠÍM:D Rychle daěí díl, ty to vždycky utneš to je hrozný!
:-D
(Gaara z púšte, 27. 7. 2009 15:37)jáááá som to vedel...jááá som to tušil že Takashi dostane nakladačku :-D...ale že ho trénoval jeho starší brat takto podrazí...no bratská láska nadovšetko :-D...mňa najviac mrzelo že Yuuto prehral tých 1000 jenov :-D...ehm...kedy bude druhá časť? :-D
....
(terkic, 27. 7. 2009 12:52)Kyáááá:) na tohle sem se tak těšila a těším na další:) ani mi nevadilo, že tam ten souboj nebyl, takhle to bylo asi i lepší:) chudáčci oba dva bratříčci, no co ale vlastně každej z nich má svým způsobem pravdu:) už se nemůžu dočkat druhé části této kapitolky:)
^_^
(Glorilian (http://glorilian.sblog.cz), 29. 7. 2009 13:44)